Nové tisíciletí se rozběhlo, Dark Tranquillity už měli za sebou více než deset let existence a byli považováni za velikány svého žánru. Pro rok 2002 si nachystali šestou studiovou desku, která dostala rázný (výjimečně dvouslovný) název „Damage Done“. Album bylo stejně dlouhé jako „Haven“ a dalo by se říci, že na něj hudebně navazovalo. Nicméně někteří členové kapely s ním nebyli úplně spokojení a tak není překvapením, že „Damage Done“ je přece jen o dost jiné.
„Final Resistance“ představí album velice agresivním, úderným a rychlým kopancem mezi oči, doplněným o časté změny riffování a rytmu. Dark Tranquillity do alba vlítnou pořádně od podlahy, takhle divocí byli snad jen na „The Mind´s I“. Nejdelší kousek na desce „Hours Passed In Exile“ trvá více než čtyři a půl minuty, má totiž poměrně dlouhý rozjezd, který ale výborně navodí atmosféru. Skvělá kytarová práce, zajímavé aranže a perfektní sólo dělají ze skladby parádní melodicky-death metalovou pecku. Největší hit je však „Monochromatic Stains“. Naprosto brutální kousek, jehož sloky působí i díky Mikaeolově vokálu téměř zvráceně, ale refrén je chytlavý a úderný. Ona údernost je vlastní celé skladbě. Dark Tranquillity vše hrnou jak buldozer, nechybí moderní riffy a dobře zapracované klávesy. Kytarové sólo vás pak beznadějně uhrane. Melodie a tvrdost v tom nejlepším podání.
Následuje dvojice skladeb, které mají velký hitový potenciál a svou melodičností trochu připomínají minulou desku „Haven“. „Single Part Of Two“ a „The Treason Wall“ tak atmosféru alba trochu projasní, stále ale platí, že kapela neubírá nic ze své energie.
Poněkud progresivnější je „Format C For Cortex“, která má složitější strukturu a Dark Tranquillity se představují jako přemýšliví skladatelé. V prostředku písně přichází nádherná mezihra a následné melodické sólo doprovázené Mikaelovým zpěvem, song díky tomu parádně graduje. Titulní skladba je zase pořádný fofr a provětrá vám hlavu. Tvrdost podtrhují sekané riffy, jimiž rychlost kapela na chvilku rozbíjí. Překvapením je poslední třetina skladby, ve které přichází zklidnění a společná harmonie kytar a kláves. Poslední třetina nahrávky už není tak hitová a Dark Tranquillity umí i zpomalit. Jako v hypnotické „The Enemy“, která poprvé nabídne i prvky doom metalu. V rámci tvorby kapely jde o jeden z nejprogresivnějších songů. Experimentální je samotný konec desky. Instrumentálka „Ex Nihilo“ nabídne silnou a temnou atmosféru. Je melodická, ale svou aurou tajemná a mohla by být klidně soundtrackem k nějakému post-apocalyptickému filmu.
„Damage Done“ je na poměry kapely velice agresivní a tvrdá deska, která je plná energie. K tvrdosti přispěl i zpěv Mikaela Stanneho, který je zde naštvanější a brutálnější než kdy dříve, na desce nenajdete jeho čistý zpěv, tady chrčí o sto šest. Oproti „Haven“ nehrají klávesy tak výraznou roli, jen podporují moderní vyznění alba, dotvářejí atmosféru, přináší spoustu detailů a celkově je jejich zakomponování do jinak hrubé muziky perfektně vyvážené. „Damage Done“ je pro kapelu deskou, ze které často čerpají. „Final Resistance“, „Monochromatic Stains“, „The Treason Wall“ patří do první desítky nejhranějších skladeb na koncertech.
Album pro Dark Tranquillity znamenalo významný komerční úspěch a kapela se dostala poprvé do prodejních hitparád (Švédsko – 29. místo, Německo – 83. místo) Deska patří dodnes mezi nejvíce kritikou oceňované nahrávky této skupiny. V následujících dvou letech Dark Tranquillity vydali DVD „Live Damage“ a výběrovku „Exposures - In Retrospect and Denial“. Mezera mezi alby se natáhla na dva a půl roku, což bylo dosud nejdelší období.
|
