Mladý Igor Cavalera se potatil. Jeho otcem však není jmenovec a někdejší bubeník Sepultury, ale bývalý frontman této brazilské legendy a hlavní mozek Soulfly Max Cavalera. Právě s ním Igor junior dal dohromady projekt Go Ahead And Die, jehož je přednostním tvůrcem a s nímž vydává bezejmenné debutové album. Přestože otec Max působil v roli hrajícího kapitána, který do tvorby Igorovi nijak výrazně nezasahoval, je to právě on, kdo ke kapele přitahuje nejvíce pozornosti. Je to logické, protože Max už má vybudované silné renomé. To si udělal zejména v Sepultuře, jejíž alba „Beneath The Remains“, „Arise“, „Chaos A.D.“ a „Roots“ psala dějiny tvrdé hudby, ale i díky své zarputilosti, se kterou chrlí desky Soulfly a Cavalera Conspiracy i v době, kdy mu je přes padesát.
Sám Igor vede kromě Go Ahead And Die ještě dvě další kapely, Healing Magic a Lody Kong, z nichž především druhá jmenovaná měla docela slušné renomé a v roce 2016 vydala sludge/hardcore punkový debut „Dreams And Visions“. V současné době spíše odpočívá, poté, co ji opustil i Igorův bratr Zyon, jenž je členem tatíkových Soulfly. Kupodivu, ač se o tom uvažovalo, se nezapojil do sestavy Go Ahead And Die a své místo přepustil Zachu Colemanovi z kapely Khemmis, což trochu tříští vizi rodinné kapely. Stežejními muzikanty jsou však oba Calaverové, jejichž rozpoznatelný „rodinný“ styl je z desky cítit. Přestože Igor tvrdil, že Go Ahead And Die budou mít se světem staré Sepultury společného pramálo, rozhodně to tak není. Duch alb „Beneath The Remains“ nebo „Arise“ zde docela bezpečně ožívá.
Deska nezapře Maxovu kytaru a jeho skladatelský rukopis, který se zjevně dědí na další generace. Znovu přichází na scénu starý sepulturovský styl, přestože je zde zabalen do novodobějšího zvukového balení. Jako kdyby se chtěl Max a jeho syn vrátit na konec osmdesátých let a tím vytvořili směsku thrashe a death metalu, okořeněnou špetkou hardcoru, crustu a punkovým přístupem, který je znát zejména v textové složce. To je dáno útočným sloganem Go Ahead And Die a lyrickým vkladem, v němž se poukazuje na policejní brutalitu, chaos a anarchii. To není nic nového, protože podobně laděné texty měla kdysi i Sepultura a Max (i Igor) je se stejným zápalem píše i pro Soulfly. Naštěstí se zde vyhýbá módním liberálním proklamacím a míří přímo na komoru, neboť své skladby americko-brazilská trojice překládá natvrdo a bez obalu.
Taková je i hudba, kterou album nabízí. Je vzteklá, útočná a agresivní. Jak říká Igor, snaží se Go Ahead And Die prostřednictvím svého debutu vzdát hold starým kapelám typu Celtic Frost, Hellhammer, Entombed nebo Napalm Death, kromě zvukového kabátku sází spíše na zaprášené postupy osmdesátých let. Ty ale fungují. Zejména prostřednictvím dvou až tří minutových vypalovaček „I.C.E. Cage“, „Isolation/Desolation“ a „Worth Less Than Piss“, ve kterých mladý Calavera (za vokální pomoci svého otce) plive jedovaté texty. Barvou hlasu i frázováním nezapře svůj původ, což je jasně slyšet v nejlepší skladbě desky „Toxic Freedom“, kde Go Ahead And Die nejvíc nabíjí starou sepulturovskou munici. Znovu je zpět duch slamů z Belo Horizonte a staré časy, ke kterým se sám Max v posledních letech tak rád vrací. Tady však v trochu lepší kondici, než tomu je u posledních počinů Soulfly a Cavalera Conspiracy. Jeho skladatelský vklad se pročistil a je znát, že pauza, kterou si dopřál od roku 2018, kdy vyšlo poslední album Soulfly (když nebudeme počítat druhou desku projektu Killer Be Killed, kde však Cavalera není tím nejhlavnějším autorem) mu velice prospěla.
Mezigenerační spolupráce obou Cavalerů funguje. Starý Max je zjevně při chuti a je naplněn radostí z hraní i se svým druhým synem. Věnuje se s ním tomu, co mu šlo vždy nejlépe. Křísí starého ducha Sepultury, obrací se ke kořenům a rezignuje na všechna alba, která přišla bezprostředně po „Chaos A.D.“ Je to přesně ta pozice, ve které jej jeho fanoušci chtějí slyšet, přestože do někdejší formy stále ještě něco zbývá.
|
