S nezničitelnou západoněmeckou kapelou Trance jsme se naposledy setkali v roce 2017, když vydala nikterak objevné, ale dobře poslouchatelné hard and heavy album „The Loser Strikes Back“, které se dostalo do German Top 100. Od té doby uplynuly čtyři roky a v táboře tohoto uskupení se ledacos změnilo. Zpěvák Joe Strubel (Saxon Tribute, Revelation Steel) po šesti letech přepustil svoji pozici Nicku Hollemanovi, který, ač se na scéně pohybuje teprve cca deset let, není žádným začátečníkem, působil několik let u power metalových Amíků Vicious Rumors, prvoligových Germánů Sinbreed, nebo holandských Powerized. A právě z této kapely byl na doporučení Nicka povolán do Trance i kytarista Joris Van Rooij. Ten zacelil prostor po Eddie St. Jamesovi, který se po náročném evropském turné v roce 2017 rozhodl odejít a věnovat se poklidnější muzice. Novicové byli pečlivě vybráni starými pardály, duem Berger/Klein, kteří kdysi na konci sedmdesátek soubor zakládali. Návrat třetího pamětníka těchto dob Jürgena Bauma úplně nevyšel a tak tento post zůstal Neudimu, který nabubnoval i předešlou desku. Nicméně Jürgen s kapelou jezdí jako zvukař a je-li třeba, vypomůže i za bicí soupravou.
Zatímco Trance křižovali Evropou společně s Anvil, jako připomenutí byla vydána reedice jejich starších alb „Boulevard Of Broken Dreams“ a „Die Hard“ z devadesátek. Poté se kapela počala věnovat skládání materiálu na novinkové album a vzhledem k řádění epidemie bylo album vydáno až v těchto dnech. Jako předvoj byl do světa vhozen singl „Ballad For A Group“, jenž napověděl, kterou cestou to kapela pohrne. Lyrický úvod jen s kytarou evokuje „Ztráty a nálezy“ od domácích Arakain, v rychlejších pasážích by si Trance někdo klidně mohl poplést s prvními skladbami Iron Maiden. Nick Holleman svým vysoko posazeným falzetem přesně napodobuje ječivý projev metalových pěvců počátku osmdesátých let. Vybavte si prvotiny Accept, Running Wild, Warlock nebo tehdy již etablovaných Scorpions. Pamětníci si možná vzpomenou i na nějaké Trance, kteří tehdy pomohli budovat germánský hard and heavy. Ta nahrávka vystihla přesně onu dobu, však také jde o nikdy nevydanou vykopávku z roku 1978.
Novinku, která je aktuálním horkým želízkem, může dnes pojmenovat „Metal Forces“ jen blázen, nebo člověk, který chce záměrně připomenout dobu rozpuku tvrdé muziky, kdy hard rockeři zkoušeli své limity, kam až se dá zrychlit. V případě Trance by se dala tipnout druhá varianta, neboť když pořádně vyšťavíte zesilovač a ozvou se první tóny songu „The Fighter“, tak se jako mávnutím proutku přenesete do doby před čtyřiceti lety. Nekompromisní speed nakládačka něco mezi Motorhead a Accept nikam neuhýbá a nezpomaluje, zpěvák deklamuje text přesně v dikci oné doby. V následující „Troublemaker“ dochází k určitému zklidnění, zato více do popředí vystupuje melodie. Skladba je zajímavě podbarvena jemným doprovodem kláves. Temný nádech má pomalá hard rocková hymna „Death Machine“, v hitovce „Deep Dance“ nelze neslyšet odkaz na stadionové pojetí rocku Slade a podobných glam rockových spolků. Velmi zajímavě a netypicky se tu proplétají zpěvové linky a syntík v pozadí nenápadně dokrášluje nahrávku. „Believers“ vytáčí obrátky motoru podobně jak rané kousky od Helloween. Další zpěvný hit „As long As I Live“ a „Metal Forces“ ve středním tempu v mozkových závitech opráší vzpomínky na Vitacit i Citron, kteří ve svých začátcích měly podobný feeling…
Podobných retro laděných desek od neochmýřených cucáků bylo vydáno letos velké množství. Nahrávka „Metal Forces“ od německých Trance je jiný level. Složena je muzikanty, kteří tento styl v Německu od úsvitu osmdesátek sami budovali a v té době byli přímými konkurenty Scorpions i Accept. Kapela Trance zvysoka kálí na nějaký hudební vývoj, který tu v posledních čtyřech dekádách proběhl, přichází s autenticky znějící nahrávkou vytaženou z minulosti, mixem hard rocku a raného heavy metalu, který přesně zapadne k trojici alb z roku 1982-5, nebývale kvalitně nahraným, čímž se diametrálně odlišuje od dnešního dynamicky zploštělého soundu většiny tvrdě rockových alb.
„Metal Forces“ klidně můžete kvůli nulovému hudebnímu progresu a se všemi negativy dávno zapomenuté doby se zívnutím hodit do koše a budete mít pravdu. Anebo vám ta desítka songů navodí naprosto ultimativní retro náladu a zpěvné hard and heavy hity vám ještě dlouho budou znít v hlavě - obojí je možné.
|
