Ze slunné Kalifornie se Chuck vrátil do slunného Orlanda na Floridě a potkal se s Rickem Rozzem, spoluhráčem ještě z dob kapely Mantas. Chuck v podstatě hledal spoluhráče do Death, Rick nebyl proti a přibral další členy kapely Massacre, takže nová sestava byla na světě. Začalo se koncertovat a tvořit materiál na další desku.
„Leprosy“ přichází v době, kdy se na jedné straně z thrash metalu stává mainstreamová záležitost a vznikají produkčně vycizelovaná a uhlazená alba jako „South of Heaven“ nebo „…And Justice for All“, a na straně druhé za extrémní odnož metalu kope společnost Earache Records, která podepisuje s Napalm Death, Carcass nebo Morbid Angel. „Leprosy“ se zařadilo někam do zlatého středu a přineslo od své prvotiny technicky a melodicky ambicióznější nahrávku, jež nezapomněla na svůj zemitý, špinavý a agresivní start.
Mozkem celého alba je samozřejmě opět Chuck Schuldiner, jehož ďábelské riffy se střídají se zapamatovatelnými melodiemi a hned úvodní titulka je nejlepším příkladem. Přes šest minut trvající otvírák precizně prokládá tvrdé riffy v rychlém tempu s melodickými pasážemi, přičemž vše je protkáno ústředním motivem. Což je něco, co by se dalo v pozdější fázi Schuldinerovy tvorby označit za jeho trademark. Rychlost, tvrdost, melodičnost, zapamatovatelnost. Už tehdy se Death začali významně odlišovat od podobných kapel a nabízeli širší pojetí tohoto extrémního subžánru, byť na revoluční kroky ještě mělo dojít později.
Deska hrne dopředu jeden riff za druhým (hlavně „Born Dead“ a „Left to Die“ má parádní kousky) a vše korunuje v pořadí pátá skladba „Pull the Plug“, která se stala jednou z nejhranějších a nejzapamatovatelnějších písní od Death, protože obsahuje až téměř hitový refrén, jenž vůbec nekoliduje se zbytkem písně nebo alba, ale naprosto organicky a svévolně zapadne do skladatelského rukopisu tehdy jednadvacetiletého (!) mladíka. Ten se však přes svou genialitu už od počátku potýkal s bouřlivými vztahy nejen vůči členům kapely, ale i vůči managementu či promotérům a provozovatelům koncertů atd. Historky, jak si nejednou v půlce turné postavil hlavu, a odjel domů, jsou už dnes legendární, stejně jako náhlá změna členů kapely…
„Leprosy“ zaznamenalo od „Scream Bloody Gore“ progres ve všech směrech a vzniklo velmi silné album se skvělými skladatelskými nápady a progresivnější instrumentální stránkou. Někde tady se datuje zárodek těch progresivních Death z devadesátých let. Až na pár slabších momentů („Primitive Ways“) a ne úplně dobře namixované bicí s otravným virblem („Open Casket“) jde o vynikající desku, která boduje jak v diskografii Death, tak i mezi svými tehdejšími konkurenty.
|
