O významu britských Carcass v deathmetalovém ranku se ani nemá smysl bavit. Během prvních let svojí existence udělali takový pokrok, že si vysloužili status jedné z nejdůležitějších kapel všech dob. A nic na tom nezměnil fakt, že dlouhá léta byli považováni za definitivně mrtvou kapelu a mezi jejich deskami leží řada (promarněných?) let. Když v roce 2013 potvrdili několik let trvající comeback albem "Surgical Steel", jež v mnohém navazovalo na jejich nejlepší desku "Heartwork", čekalo se, že s novým albem přece jen přidjou o něco dříve než za osm let. Jistě, byla tu pandemie, která ledacos zbrzdila, ovšem i tak si Carcass dávali dost na čas. Říká se, že dobré víno musí řádně zrát. Ale je to případ i nových Carcass, kteří jsou s "Torn Arteries" znovu na startovní čáře, když léta starým vlkům Jeffovi Walkerovi a Billovi Steerovi nemilosrdně utíkají?
Píše se rok 2021 a doby grind/deathmetalových zvěrstev z počátku kariéry jsou dávno pryč. Ani Carcass samotní si dnes asi už nedokáží představit, že by přišli s takovými zvrhlostmi jako "Reek Of Putrefaction" nebo "Symphony Of Sickness". To by byl velký krok zpět a přestože Carcass dnes nejsou novátorskou kapelou, takový návrat by byl zbytečný a nechtěný. Stejně však i další variace na "Heartwork". Naštěstí to Carcass vědí a přestože se jim ze stínu desky ze třiadevadesátého nikdy nepodařilo úplně vystoupit, nepokouší se zopakovat stejný model. Nebylo tomu na přímém nástupci "Swansong", na "Surcigal Steel", a neděje se tak ani na novince. K tomu jim chybí kytarista Michael Amott, člověk hodně důležitý pro tehdejší přerod z grind/deathové party v titány melodického death metalu.
Carcass se i na "Torn Atreries" drží tohoto ranku, ovšem jen pro ty, kteří si pod ním nepředstaví až tak úplně tvorbu dnešní Amottovy party Arch Enemy nebo třeba In Flames. Za Carcass se stále táhne pitevní smrad a ač jsou Steerovy kytary (novic Tom Draper na desce nehraje) poučeny melodickými vyhrávkami klasického heavy metalu (tedy tím, co death metal dělá jeho melodičtější odrůdou), pořád jsou riffy místy až chorobně tlející a nepostrádají odlesk starých deathmetalových časů. To je trademark kapely, který je zachován i na novince. Ta je logickým pokračováním "Surgical Steel" a samozřejmě "Heartwork". Je opět naplněná originálním rukopisem Walkera a Steera, čímž je kapela rozpoznatelná od úvodních tónů. A to je její veliká deviza. Stejně jako schopnost napsat poutavé skladby s celým spektrem rozličných melodií, v nichž kytara jednu chvíli vyšívá krásně melodické linky, ale zničehonic přejde do nervních zvuků z chodeb psychiatrických léčeben. Vrcholem v tomto snažení je bezmála desetiminutová "Flesh Ripping Sonic Torment Limited", která v samém srdci alba rekapituluje vše, o čem Carcass jsou.
V případě Carcass se nedá mluvit o hitech jako takových, a to dokonce ani v ranku melodického death metalu. Britové to ale vyvažují něčím jiným a to má ještě větší hodnotu, než kdyby tvořili účelové hity. Umí prostě napsat silné skladby. Ty se v jejich případě odhalují postupně, ale pokud dáte "Torn Arteries" delší čas, rozhodně se odmění. Z alba začnou vyvstávat výtečné kompozice, jimž vévodí čtveřice stěžejních věcí. Samozřejmě mezi nimi je desetiminutová nejvydařenější kompozice alba "Flesh Ripping Sonic Torment Limited", k níž je nutné zařadit další skvost "In God We Trust", v němž se chorobná poetika kapely proplétá s ultramelodickými kytarovým sóly a místy až se swingujícím rytmem. Toto jsou momenty, kdy si člověk uvědomí, jak moc výjimečná je tahle kapela. Zbylými dvěma stěžejními kousky je "Dance Of Ixtab (Psychopomb & Circumstance March No. 1 In B)", disponující podmanivým groove rytmem, a další perla ze studnice melodického death metalu "Wake Up And Smell The Carcass/Caveat Emptor", ve které si kapela pohrává s polohami temné i takřka prosluněné atmosféry. Pokud jsou zmíněny tyto čtyři skladby, neznamená to, že by ostatní byly na albu jako výplň. To bezpochyby ne, Carcass, jak už bývá jejich zvykem, předkládají velice vyrovnanou desku.
Mety předhozího alba "Surcigal Steel" byly novinkou pokořeny. Carcass s "Torn Ateries" předkládají další milník své kariéry, k jejich majstrštyku "Heartwork" jim už příliš nechybí. Není tu kouzlo doby, kdy kapela prodělávala překotný a vzrušující vývoj, ale je tu skvěle dovedené řemeslo, které na zážitek povyšují velmi silné skladby. A pokud se mluvilo o tom, že Memoriam předložili nejlepší deathmetalovou nahrávku prvního letošního pololetí, tak Carcass nabízí to nejlepší v tomto ranku minimálně za tento celý rok.
|
