Pokud si myslíte, že jsou sekerníci Daily Insanity z Berlína nějací holobrádci, tak to není tak zcela pravda. Pod tímto názvem působí sice šestým rokem, ale na scéně se etablovali mnohem dříve. Bubeník Gustl a zpěvák a současný kytarista Gene spolu hráli od roku 1991 ve smečce Scram, v roce 1994 se k nim přidal baskytarista Hans, někdy nazývaný Hirsch. Zpočátku se věnovali mixu hardcore punku a thrash metalu, později jejich sound nasákl velkými vzory Kreator. Ne každému je však přáno a tak se po dvou vlažně přijatých EP a stejném počtu CD v roce 2015 rozpustili. A z popela Scram vyklíčili Daily Insanity. Proč si komplikovat život a ničit si nervy hledáním nových muzikantů? Basák Hans si jen přibral navíc roli zpěváka a bylo vymalováno. Jelikož se jedná o činorodé muzikanty, brzy dali do kupy šest nových písniček, které zaznamenali na EP „ Conspiracy“ 2018. Retrospektivně nahlíženo, old school thrash metalové skladby byly tehdy kapánek načichlé hardcore punkem a zněly poněkud monotónně. Aby kapela zrála, je třeba živě vystupovat a to Daily Insanity nikdy nebylo cizí. Hráli v německých klubech s občasnými výpady do Polska i do České republiky, kde je naši fandové mohli vidět v Praze nebo Mladé Boleslavi.
Jelikož se letos moc nekoncertovalo, tak měli muzikanti spoustu času k přípravě prvního plnohodnotného alba. 10. září 2021 spatřilo světlo světa album „Chronicles Of War“, na které vnadila trojice na sebe navazujících videoklipů s protiválečným vyzněním - ty byly uvolňovány postupně v rozmezí několika měsíců. Menší výpravnost z důvodu omezených finančních prostředků nahradil um režiséra Ronalda Matthese (pracoval na klipech Sodom,Kreator nebo Machine Head), který sestříhal v černobílém vizuálu povedené koncertní záběry s tragickým příběhem jakéhosi vojáka v imaginární válce.
Stříbrný kotouček je ukryt ve výpravném digipacku, který ukrývá i šestnácti stránkový booklet s texty a fotkami kapely. Na albu se nachází jedenáct songů, které se vejdou do čtyřiceti dvou minut, z čehož i méně bystrý matematik vyvodí, jaká je průměrná délka jednotlivých písní. Výpočty zkreslují dvě intra – těžkotonážní „Agony Of Valkyries“ a atmosférická vybrnkávačka „ A Lonely Soldier“, která jsou uvedena jako samostatná díla, takže konečný průměr skladeb je někde kolem čtyřech minut. To naznačuje, že se s tím muzikanti moc nepářou, což je ovšem u thrash metalu žádoucím jevem. Po zmíněném intru vykládá kapela na stůl karty a již během titulní „Chronicles Of War“ si kdejaký staromilský posluchač uznale podupává. Zvláštní konglomerát germánského thrashe, kluci mají asi nejblíže k osmdesátkovému thrash metalu jednoduššího stylu - Sodom, částečně i Living Death, light verzi Kreator nebo zpomaleným Necronomicon, je znát i inspirace heavy spolky typu Grave Digger. Po pomalejším thrashovém opakovaném riffu doprovázeném dvojšlapkou řadí kapela nejvyšší rychlost a zpomaluje jen v refrénu. Hansův pěvecký projev nijak nevyčnívá a přesně se hodí k tomuto typu muziky – představte si mix Tom Angelrippera s kapkou černokněžnického blackového témbru. Nehledejte žádné technické finesy a kouzla sekerníků z Bay Area,v jednoduchosti je síla. To se ukazuje v následném hitu "It Doesn`t Matter" – střední tempo, kytara ostrá jak struhadlo, zpěvák cedí text mezi zuby, melodický refrén je podbarven namixovaným druhým hlasem, překvapuje mezihra, kde se kytary snaží v jednoduchém provedení napodobit dvojzápřah kolegů ze Slayer.
Přímočará „Stolen Valor“ překvapuje použitím syntenzátoru v úvodu skladby a částečným tápaním v mezihře, jako by muzikanti nevěděli kudy dál. Kvapík „Warchild“ a střednětempá „Marching Drummer“ jsou na kost oholené riffovky s pokusem předvést alespoň jakés takés kytarové sólo. Zkomírající koncetraci aktivuje skvělá a členitá „The Warchild“ s poutavým rozjezdem a domixovaným zvukem zvonů a akustickou mezihrou.V „Sleepless“ je zabudovaná nečekaná pasáž s čistým zpěvem Hanse, jehož tento trochu nejistý pokus asi poněkud rozhodil, protože předposlední „Doomsday“ blackově odkrákal jak havran, je to ostatně i nejméně záživná věc na albu. Závěrečnou, převážně akustickou „The Reckoning“ nabubnoval manažer Felix Pirk a vzhledem k ostatní tvorbě kapely by se tento song dal označit jako progresivně rockové dílo. Akustické pasáže s civilním projevem Hanse jsou v rámci celku funkčním způsobem kombinované s ostrými přechody a nechybí ani gradující finální nářez doplněný emotivním „anti military“ poselstvím v textu.
Germánští Daily Insanity přichází s debutní deskou, které obsahuje úderný thrash metal jednoduchého stylu – těžkotonážní old school nasekané riffy v rychlejším či střednětempém zápřahu s občasným náznakem melodie v refrénu. Skvělý soundtrack k textům o válečném šílenství, přinášející jasné poselství. Nečekejte žádné technické finesy, či propracovaná sóla, s jednou kytarou a Geneho dispozicemi to nekonvenuje. Dostane se vám však na podnose naservírovaný přímočarý, až hrubozrný nářez, doplněný zpěvem ala Angelripper, který je říznutý občasným blackovým skřehotáním. Výsledek se příjemně poslouchá, je podpořen v celku povedeným zvukem a tak album „Chronicles Of War“ patří k tomu nejlepšímu, co letos v daném stylu u našich sousedů vzniklo. Když Blitzkrieg, tak jedině s Daily Insanity!
|
