Je celkem jedno, kdo si v ruské heavy/powermetalové formaci Blacksword všiml řeckého zpěváka Mikea Livase (Silent Winter). Muselo jít každopádně o bystrého jedince, kterému došlo, že daný vokalista v současnosti patří mezi žánrovou špičku a že je vhodné jeho služby využít předtím, než to napadne x-dalších hudebníků a skladatelů. Ona se vůbec tato kapela posunula hodně kupředu, zatímco debut "The Sword Accurst" je celkem neposlouchatelnou záležitostí, novinka "Alive Again" už má spadeno na přední metalové stupínky.
Na medaili to sice prozatím není, bramborová pozice (tedy v naší řeči zhruba sedm bodů) je ale pořád úspěch, jenž jde z velké části právě za Livasem. Ruští - ještě přesněji sibiřští - autoři si byli dobře vědomi zpěvákových kvalit, a asi i proto mu občas trochu podlézají a někdy řeckého umělce nechávají zbytečně exhibovat. Díky Livasově talentu ale tahle taktika z devadesáti procent vychází, a proto už stačilo dodat "jenom" adekvátně hodnotný zvuk a hlavně smysluplnou skladatelskou podporu. Zatímco to první vyšlo na jedničku, to druhé si říká o podrobnější kritický vhled.
Úvod alba je vydařený, první čtyři kompozice táhnou vkusným prolnutím tvrdých riffů a powermetalových melodií. "Iron Will" udá tón líbivou vyhrávkou a pak už začne úřadovat pěvecký mistr. Posluchač je v tu chvíli odzbrojen a když navíc sólo nečekaně rozetne působivá atmosférická mezihra, začne nám být s ruskou kapelou docela dobře. Potemnělý kousek "Cave Of The Witch" nepohrdne progem ani thrashem, Livas se sice ve slokách nechává trochu unést, brzy se ale zklidní a skladba chytne potřebný dech. Slušný průběh potvrdí také píseň "Immortal Hero", řecký borec napíná hlasivky jako modelka pleť a jeho výkon se stává vrcholným zážitkem. "Barbarian Born" vnese do hry rychlé tempo, své si k tomu řekne výrazná baskytara i úsečně fázované kytary. Jenže pak se ukáže, že ruští autoři používají daný recept pořád dokola, takže částečně uvíznou ve spárech repetice.
"Long Lost Days" by se ještě dala označit za velmi povedený příspěvek, kdyby hlavní melodický motiv, který je jednoznačným vrcholem písně, nebyl vykrádačkou známé melodie. Pokud někomu během poslechu (nejen inkriminovaného kousku) naskočí jméno Iron Maiden, nebude daleko od pravdy. Touto britskou legendou se ruská parta vůbec ráda inspiruje, v pokusech o složitější strukturu některých skladeb (zejména titulní osmiminutovky) ale dokazuje, že stvořit komplexní, pozvolně gradující song není vůbec snadné. Ve skladbách se začne zdůrazňovat jistá nesourodost a slyšené tóny už nebaví jako v úvodu alba. Na závěr nás čeká instrumentálka "The Crown Of All", která není špatná, ve výsledku ale jenom potvrzuje fakt, že tohle dílo "udělal" hlavně Livas. Ruská kapela mohla díky němu stvořit jedinečné dílo, což se nestalo (blíž k tomu má aktuální zápis Livasovy domovské party Silent Winter), v propadlišti dějin by ale tohle album přece jenom skončit nemělo.
|
