K české partě Power 5 jsem měl většinu jejího fungování liknavý vztah. Tvorba Moraváků šla mimo mě, což se ale radikálně změnilo s vydáním předešlé studiovky "Talisman". Kapela najednou hrála jako vyměněná, skladby byly vnadné a některé melodie hodně atraktivní. Tahle zdravá žánrová podoba ale neměla dlouhého trvání. Světem totiž začal obcházet virus, který postupně infikoval mnoho hudebníků a zdeformoval jejich půvabnou tvář. Onen virus má známky synťákového retra a do České republiky pronikl už před časem. První vlna pohltila Sebastien, kteří to nicméně v pohodě ustáli. Letos ale schytali mohutnou dávku brumovští Power 5, a ti už dopadli o poznání hůř.
Ponechme stranou etickou otázku, zdali by tato česká kapela hrála podobný styl, i kdyby zrovna nebyl v kurzu. V rámci férovosti budeme zatím předpokládat, že ano a soustředíme se pouze na kvalitu samotné hudby. A pravdou je, že album "Adrenalin" rozjíždějí "Vzdálenosti" se slušnými melodiemi. Infikace virem zatím není dramatická a hlavně je možné předpokládat, že ony rozjařilé klávesy jsou pouze dočasným stavem, jakýmsi výstřelkem, proti kterému kapela v následujících skladbách zabojuje. Ukáže se však, že imunita hudebníků je slabá a rezistence není možná. Připravme se tedy na chronické množství změkčilých kláves a jakýchsi polo-tanečních rytmů, nad kterými by většina osmdesátkových disco fans ohrnula nos, metalistům se to ale teď z nějakého důvodu začalo líbit.
"Noční ulicí" sejdeme o kousek níž, synťáky okupují většinu skladby, krom sóla, které je zároveň nejlepším momentem písně, a proto ještě pořád není nutné lámat hůl, "Poslední den" už ale mám - nejen kvůli špatnému refrénu - problém doposlouchat. Krotké elektronické vstupy v "Okovech a mříži" nejsou úplně špatné (platí pro celé album), jenže dominantní klávesové salvy brzy udělají z hlavy probíjející stroboskop (platí pro celé album). Hlavní motiv titulního songu je milióntou variací na "Hunting High And Low" od Stratovarius, tady body nahoru určitě nepůjdou, dílo zkázy navíc dokoná odfláknutý chorus. Za "Retro klub" by se nemuseli stydět ani chlapci z party Franty Janečka (i když za další hrůza-refrén možná ano), "Tato noc" i "Anděl v záhrobí" potvrdí, že v instrumentálně i vokálně zklidněných slokách mohl vězet alespoň teoretický recept na úspěch, jenže pak opět přichází syntetický řev, zpěvákovi přestává být rozumět (Olin Škrabal zde celkově nezažívá svoje nejlepší chvilky) a vše jde do kytek. Nové album kapely Power 5 je českou odpovědí na tvorbu kapely Beast In Black a jim podobných. Jde o odpověď maximálně provinční, což by tolik nevadilo, daleko horší jsou příznaky trendové povrchnosti a hudební umělosti, ve které téměř vymizelo to, co šlo kapele - minimálně na minulé fošně - tak dobře od ruky. Tedy kvalitní a poslechové melodie.
|
