Rochesterská banda King Buffalo ze státu New York vyrostla v roce 2013 na troskách skupin Abandoned Building Club, Velvet Elvis a Randall Coon. Láska k stoner rocku a podobným hudebním směrům tehdy stmelila dohromady kytaristu a zpěváka Seana McVaye s baskytaristou Danem Reynoldsem a bubeníkem Scottem Donaldsonem. Již na prvních albech - debutu „Orion“ a následném „Longing To Be The Mountain“ zaujali fanoušky specifickou směskou acid folku a psychedelického space, stoner rocku, ve kterém se mísila alternativa i kytarový rock. Někde pod povrchem jakoby rezonovaly vzpomínky na Hawkwind. Kapela v tomto období podepsala smlouvu s vydavatelskou firmou Stickman Records a odjela turné se stájovými kolegy The Elder a All Them Witches.
Zásadním přelomem se stalo EP „Dead Star“, na které zazářila skoro sedmnáctiminutová suita „Red Star, Pt. 1 & 2“ - jakási směs stoner rocku a psychedelie ve zvláštním artovém podání, tak jak to kdysi předvedli Pink Floyd na albu „Ummagumma“. Další songy z tohoto nosiče přišly s nečekanými hudebními odbočkami, třeba elektronická „Ecliptic“ se zdála ovlivněna německými Kraftwerk, zaujala i acid folková titulní „Dead Star“...
Po natočení „Dead Star“ udeřil Covid, kapela stačila odehrát pouze dva koncerty v Kanadě, zbývající vystoupení byla zrušena a veškerý život se zastavil. Fanouškové museli vzít zavděk skvělým živým záznamem „Live At Freak Valley“, který lze dohledat i v obrazové podobě na Youtube. Na poslední chvíli kapela rovněž natočila během jednoho dne čtyři cca půlhodinová videa pod názvem „Quarantine Sessions“. S nimi několik měsíců hudebníci konejšili nebývalý zájem fanoušků o jejich produkci. Po nějaké době však zjistili, že se situace k lepšímu nevyvíjela, začali proto spolu zkoušet, neboť jako jedni z mála měli štěstí na prostornou místnost, ve které se nemohli navzájem virem ohrozit. Kapela jamovala a jamovala, až s překvapením zjistila, že má k dispozici čtyři hodiny demo snímků. Jelikož Sean je rovněž zdatným zvukovým technikem, záznamy sestříhal a rozeslal k diskuzi ostatním členům. Ti se po připomínkách vše naučili a samostatně své party nahráli. Korona krize poskytla nebývalé množství času a tak se King Buffalo postupně rozhodli tyto písně nahrát na tři následující alba…
První část z této trilogie se objevila 4. června 2021 pod názvem „The Burden Of Restlessness“ (Břemeno neklidu) a název celkem jasně předjímá, co lze najít v textech - neveselé pocity z každodenního života, který je zatížen stresem, úzkostí a depresemi. Celkem se v nich odráží pochmurná doba trvající virové pandemie.
Úryvek z „Hebetation“ mluví za vše :
„Když jsem byl mladý, zkoušel jsem milion různých způsobů,
jak najít všelék, který by podnítil mou neklidnou mysl
Jediné, na co jsem v pětadvaceti přišel, jsou chytré způsoby, jak se schovat
Každou noc sním o milionech různých způsobů, jak zemřít
Každou noc mám zavřené oči
ležím, jsem vzhůru a snažím se uklidnit apatickou mysl
V mých pětatřiceti letech se nic nezměnilo
stále každou noc sním o milionech různých způsobů, jak zemřít“
Podobně veselé jsou i ostatní texty a s těmito náladami koresponduje i ponurý obal od dnes již nežijícího polského malíře Zdislawa Beksinskiho. Hudebně oproti předchozím albům přináší novinka razantnější a ostřejší zvuk, použití syntenzátoru jen tu a tam střídmě dokresluje atmosféru, kytara Seana McVayeho má dravější projev, ale jeho čistý zpěv je oproti předchozím albům meditativnější, až medově zabarvený, takže ve spojení s psychedelickým stoner rockem působí hodně zvláštně, až halucinogenním dojmem. S neustále variujícími, ovšem v konečném důsledku dost podobnými kytarovými figurami a ve stejných rytmech je posluchač zanedlouho stahován chapadly zvukové hydry někam do hlubin.
Tak působí úvodní „Burning“. Baskytarista s bubeníkem se drží přesně stanoveného rytmického vzorce, který postupem času rozvíjí, kytarový riff neustále hypnoticky rotuje, aby explodoval v znásobené podobě. Uklidňující, melancholií prostoupený zpěv s touto hudbou kontrastuje a odlišuje kapelu od zástupu ostatních, podobně působí třeba švédští doomoví Witchcraft. Dynamická a naostřená je i „Hebetation“, od následující „Locust“ se výsledný sound poněkud mění, kytarista dávkuje napětí, jen tak vybrnkává primitivní melodii a ke zkresleným metalickým riffům přistupuje jen v určitém úseku songu. Potom dokáže generovat riffy klidně i minutu, třeba v závěru „Silverfish“ nebo dokonce celou půlku skladby „Grifter“. S náladami si nejlépe pohrává závěrečná a nejdelší „Loam“, v níž jsou nejvíce patrné určité „prog“ prvky i pomrknutí směrem k Tool.
Na scéně působí tisíce rockových souborů, většinu z nich je však velmi těžké od sebe odlišit. I dnes lze nalézt několik drahokamů, kapel, které svou muzikou dokáží manipulovat s časoprostorem v mysli podobně naladěných posluchačů. Mezi takové, kteří dokáží vyvolat podobně nálady jako světoznámí Tool, patří třeba All Them Witches nebo právě King Buffalo. Jedna z nejzajímavějších letošních desek v luxusním zvukovém balení. A to nás za pár dní čeká vydání novinky s názvem „Acheron“. Ale to je už jiný příběh.
|
