Italská melodická scéna není mezi posluchači proslulá jenom bujarým symfonickým power metalem, ale také autory, kteří do své tvorby přimíchávají tu menší, tu větší dávku progu. Za všechny jmenujme kapely Vision Divine, Secret Sphere, Hollow Haze, DGM, nebo také pozoruhodný spolek Even Flow. Právě kmenoví muzikanti této formace, v čele s bratry Lunesuovými, stojí za vznikem formace Wonders. A protože byl do sestavy přizván také všeuměl Bob Katsionis či stále více protežovaný zpěvák Marco Pastorino, je zřejmé, že by se v případě debutového počinu „The Fragments Of Wonder“ mohlo jednat o dílo, které bude vyžadovat značnou pozornost.
Rukopis Pietra Paola Lunesua se opravdu nezapře, a pokud je někomu blízká tvorba jeho domovské formace, najde zálibu i ve tvorbě Wonders. Vlastně jde o prolnutí natolik úzké - včetně Marca Pastorina, který je rovněž ke slyšení na poslední řadovce Even Flow! -, že není úplně zřejmé, proč se vše odehrává pod štítem nové kapely. V tuto chvíli je nicméně důležité, že se na svět vyklubalo další povedené album, jehož žánrové útroby prolíná několik stylů, které v součtu tvoří podivuhodně křehký celek. Snad je to zvukovým odstínem (málo platné, Katsionis je na tohle machr), jenž dodává skladbám jemný emotivní nádech, který vcelku přesně vystihuje motiv na obalu nahrávky. To vše navzdory faktu, že se mezi směsicí stylů objevují ostré progresivní pasáže, dvoukopákový power nebo estrádní prvky.
Album otvírá píseň „Good & Bad“, která je plná optimistické energie a vokálně/harmonické svěžesti. Prim hraje zpěvný refrén s významným hitovým potenciálem (kdyby něco jako hit na metalové scéně existovalo) a zejména výtečný Pastorinův hlas, který dokonce ve svých nejlepších chvílích evokuje mistra nad mistry, krajana Michele Luppiho (větší hold Marcovi nejsem schopen vzdát). Podobných skladeb je na albu vícero a všechny znamenají, právě díky refrénovým partům, jeho vrchol. Krom úvodní kompozice je najdeme pod názvy „Losing the Dream, „Freedom“, „Indigo World“ a „Fragments Of Wonder“. Jádrem tohoto úspěchu je popová jednoduchost a chytlavost, která je bohatě aranžovaná a vyznačuje se odzbrojující lehkostí.
Jak bylo naznačeno, stylové hranice se v případě Wonders mnohdy stírají a přirozeně vtékají jedna do druhé. Někdy je ovšem chorusová hitovost tím jediným, co skladby tahá vzhůru ("Indigo World"), a pokud se nedostaví ani ta, stávají se Italové lehce bezzubí ("Beyond Redemption", částečně "Sacrifice"). Pozdější část alba rovněž usvědčuje autory z jisté cykličnosti, jež se navzdory všem producentským vrstvám vpíjí do jednoho pocitového celku. Třičtvrtěhodinová plocha nahrávky ale nedává možnost podobné úvahy rozvinout do nějakého zásadního odsudku, na místě jsou spíše slova chvály za kvalitní přínos do studnice soft-progresivního melodického metalu a tedy za dílo, které by si měli v pohodě užít i náročnější posluchači.
|
