Jako bumerang se v komentářích pod recenzemi vrací hořekování některých čtenářů nad hodnocením alb, vyjádřeném v číselné podobě. Proč kapela A dostala osm bodů a kapela B jen sedm, když je přece JASNÉ, že měla dostat bodů deset! Hlavním smyslem recenzí zde zveřejněných je seřadit informace o novince do určitého kontextu, jak v rámci diskografie kapely, tak v rámci žánru a zasadit je do kontextu doby. Součástí recenze se stává i reflexe osobních poslechových zkušeností redaktora, které se otisknou do celkového konceptu.

Výsledkem a cílem není vznik absolutní pravdy o díle, testament, který by měl být vytesán na žulovou desku. Mělo by se jednat jen o jakési vodítko pro posluchače, který by si na základě předestřených indícií měl vytvořit vlastní názor na album podle svých vlastních kritérií. A závěrečné číselné ohodnocení? To je jen jakýmsi osobním vyjádřením sympatií k danému albu, potažmo žánru a toto hodnocení je nepřenosné.

Přesnějším vyjádřením by byly články všech recenzentů a případné zprůměrované hodnocení, tak jako se stalo v případě posledního alba Iron Maiden. Bylo zřetelné, že se všichni autoři shodli v hodnocení jednotlivých parametrů skladeb a závěry a výsledná hodnocení reflektovaly osobní postoje k danému výslednému tvaru. Ty může mít recenzent i posluchač velmi specifické na základě za léta poslechů nakonfigurovaných parametrů. Dohady o tom, zda redaktor udělil té které desce hodně či málo bodů jsou zcela scestné. Důležitější je možnost polemiky v komentech, kde každý může (slušnou formou) vyjádřit souhlas či nesouhlas a ukázat svůj pohled na věc. Číselné hodnocení bych nechal zcela stranou, v něm nelze nalézt jednotnou a objektivní pravdu…

jirka 7200, 28.11.2021