Kdybychom chtěli v česko-slovenských končinách nalézt nejosobitější thrashmetalový spolek, pak budeme u Catastrofy na správné adrese. Přesvědčit jsme se o tom mohli na předešlých albech „Zbojnický tanec“ a „Besnota“, které do studiové trojice doplňuje aktuální novinka „Taký je život“. Pětice Slováků se s tím opět nemaže a kvalitativní prvky typické pro tuto kapelu jsou pěkně na svém místě, k několika drobným změnám ale tentokrát přece jenom došlo.
Album až na jednu výjimku neobsahuje spojnice se "zbojnickým" folkem, naopak se dočkáme hlubšího propojení s přímočarým technickým thrashem. Místy se vyvalí nekompromisní stylová lavina, za kterou by se nemusely stydět ani nebetyčné vrcholky Vysokých Tater. Ve spojitosti s dokonalým zvukem (jenž je zbytečně tlumený, což ale bude znát pouze v mixu s jinými alby) se dostáváme na světovou úroveň mistrů Exodus a zejména Slayer, kteří se připomenou v úvodní písni „Pod pieskovým kopcom“, kde je Slováci přímo citují. Protože ale mluvíme o inteligentních autorech, nejde jenom o bezduchou kopírku, ale chytře zakomponovaný úsek (konkrétně legendární přelévavý stero-riff), který vypichuje retrospektivní a chvílemi až dojemný nádech celého songu. V první části dojde k propojení s (bezmála) hip-hopem, ve druhé s harmonikou, všudypřítomná je každopádně hravost a nadhled, ať už instrumentální nebo vokální. Nikdy nevíme, s čím Slováci vyrukují za příští hudební plochou, může jít o ještě natlakovanější thrashovou řež, může jít o příklon k melodickému hardcoru, ale také o totální změnu tempa a nálady, včetně pěveckého blbnutí, které se ve své vyhraněnosti nejednou stane záležitostí vkusu. Boris Bauer v závěru úvodního songu imituje (zřejmě) Maťa Ďurindu, přičemž tato parodie přesahuje snesitelnou hranici. Pokud ovšem bylo Bauerovým záměrem znepříjemnit posluchačům na malou chvíli požitek z alba, pak se mu to skvěle povedlo (stejná situace nastane ještě v písni „Soroš a pičoviny“, kde je krom Bauerova pištění slyšet i afektovaný ženský hlas). Jistě, má jít o srandu, bez jediné desetinky alkoholu v krvi to ale není tak snadné ustát (na koncertech do sebe určitě všechno skvěle zapadne).
Skladba „Gdo si ty?“ přijde s ultra-thrashovou hrou, která ve své intenzitě bere dech. Tady už naplno exploduje výše zmíněná přímočarost, jež je umocněná vokálním zapojením Bauerových spoluhráčů, kteří ze sebe v této písni vydali vše. Doprovodné hlasy si výborně předávají štafetu s hlavním zpěvem, postupně dochází k pauzírovaným rytmickým úsekům a vše vede k dokonalému vokálně/instrumentálnímu finále (a vrcholu nahrávky jako takové). „Vojak v poli“ je nejdelší položkou díla, slovenský kvintet brzdí zběsilé rytmy, v pozvolné riffové naraci skladby můžeme nalézt inspirační vazby s tvorbou Black Sabbath. Jako náladová variace to funguje dobře, v rámci zábavně/energického přenosu ale padáme o jeden až dva levely dolů.
Chvíle pohody náleží i rozjezdu navazující písně „Prasknuté čelné, nízky plat“, zde už je ale patrné zhmotňování formulky klid před bouří. Ta skutečně vypukne, zabijácký thrash nás vrací začátek devadesátek, v Bauerově frázování si např. pokaždé vzpomenu na „Neuropatologa“ od Debustrolu. Žánrovou animozitu textově kritické „Výchovy strachom“ Slováci člení melodickými vyhrávkami, zážitek je to vydatný, přece jenom se ale začnou probouzet myšlenky o nižší hravosti aktuálního materiálu. Překvapivých momentů tentokrát není tolik, a pokud přijdou, nejsou na úrovni předešlého studiového počinu „Besnota“. Dokládá to titulní song, kde slyšíme hip-hop nebo groovy předěly, celková sjízdnost skladby utužená deklamací názvu písně ale úplně nezabírá, vokální vložku parodující Michaela Jacksona jsem pak nepochopil vůbec. Závěrečné „Echo v raji“ je coversong od Davové psychózy, přičemž daný kousek – v němž paradoxně dochází k jedinému propojení s folkem – je pod úrovní party Catastrofy (Bauerova hláška na konci songu je nicméně vtipná). Výsledkem je album, které do určité míry potvrzuje výjimečnost slovenské kapely, po autorské stránce jde však spíše o stagnaci, nežli o kvalitativní posun.
|
