Poslední léta zažívám při poslechu muziky čím dál častěji určité déjà vu. Karty byly rozdány před mnoha lety a většina kapel tak více méně recykluje postupy z období 1975 – 95, ty známé jsou na tom ještě hůře, neboť kompilují postupy své, což je na jednu stranu obchodně pochopitelné, na druhou stranu jsou jejich nové desky dost předvídatelné. Čest výjimkám. Retro nálady neustále nabývají na síle, až to někdy vypadá, že je vyhlášená soutěž o nejepičtějšího napodobitele ikon v podstatě jakéhokoliv žánru. To se v podstatě netýká jen muziky, ale i filmu a počítačových her, kde lze pod nánosem stále dokonalejšího vizuálu nalézt jen stále plytčí scénář a bezradné vykrádání obsahu z let dávno minulých. I můj žebříček reflektuje tento vývoj a lze tam nalézt soubory, které se na retro vlně vezou, nicméně jejich výsledný produkt působí přirozeně a osvěžujícím dojmem:
V oblasti blues/hard rocku nejvíce zaujali :
1. DIRTY HONEY – Dirty Honey - kapela z Kalifornie potěší příznivce Grety Van Fleet a Led Zeppelin
2. BLIND GOLEM - A Dream of Fantasy - italský projekt muzikantů z Bullfrog a Forever Heep. Podařilo se natočit skvělý materiál vycházející z toho nejlepšího, co kdysi nabídli světu Uriah Heep. Desku ozvláštnil před svým odchodem z tohoto světa i Ken Hensley hrou na slide kytaru a hammondy.
3. VERTICAL HAIR FACTORY - Afterlife - velmi emotivně nahraná pocta Deep Purple
V oblasti EBM/Industrialu v minulém roce k žádnému rozpuku nedošlo, krom několika slibných singlů a desek s neposlouchatelným zvukem a naprosto nudnými alby Ministry, Fear Factory, či Roba Zombieho zaujali jen dvě alba :
1. FRONT LINE ASSEMBLY - Mechanical Soul - album, které je dokonalým soundtrackem k jakémukoliv dnešnímu zpravodajství
2. NEUROTECH - Solace album slovinského hudebnika Wulfa je prozatím jeho nejtemnějším výtvorem - obsahuje tvrdé elektronické beaty i skvělé melodie
V sekci progresivního rocku je orientace na sedmdesátky také nepřehlédnutelná, z této oblasti jsem nejvíce ocenil tyto desky :
1. TILLISON REINGOLD TIRANTI - Allium - Una Storia – mezinárodní kooperace hudebníků z The Tangent a Allium nabídla mix prog rocku a jazzu
2. AGUSA - En Annon Varld – švédský progresivní rock, sice jen dvě skladby, ale naprosto skvělé
3. STYX - Crash Of The Crown - druhé comebackové album amerických pomp/prog rockerů, nepochopitelně ještě lepší než to předchozí
4. THE NEAL MORSE BAND - Innocence & Danger - hudebník Neal Morse dokáže vystihnout podstatu (nejen) prog rocku na jednom dvojalbu
5. LIFESIGNS – Altitude – zástupci anglického prog rocku to dokázali a natočili nejlepší desku své kariéry
Na poli thrash metalu vzniklo mnoho průměrných desek, hodně vysoko mířila ta poslední od Exodus, nebýt zbytečné rozvleklosti a tak nakonec zaujaly jen :
1. ANGELUS APATRIDA - Angelus Apatrida - řádně temperamentní španělský thrash
2. EKULU - Unscrew My Head - nekompromisní thrash /crossover/hardcore z USA válcuje vše
3. DAILY INSANITY - Chronicles Of War - blackově ušpinění Germáni třískají do kytar jak jejich ikony Destrucion
4. EVILE - Hell Unleashed - i v Anglii dokážou nahrát řádnej nářez
Ani alternativní kapely nasáklé metalovými postupy tento rok nezahálely a je zcela patrno, že kapely z USA jsou, co se týče hledání neprozkoumaných cestiček, jasně v čele :
1. CONVERGE & CHELSEA WOLFE - Bloodmoon: I - invenční prolnutí hardcore a experimentálního metalu
2. BIG BRAVE – Vital 2021 - kanadský experimentální metal
3. JINJER - Wallflowers - i když nenaplnili vysoká očekávání na nové album, nelze kapele upřít určitou originalitu a názor, nechybí i nekonvenční přístup ke skládání materiálu
4. INTEWHALE - Vanishing Point - duo Amíků z Colorada invenčně mísí punk, hardcore s alternativím metalem – výživné
5. KOWLOON WALLED CITY - Piecework - další Amíci míchají nápaditě alternativní rock s industriálem
Mimo metal se také najdou velice poutavé nahrávky :
1. WARDRUNA - Kvitravn - hned v úvodu roku Einar Selvik nastavil laťku tak vysoko, že temnější a ponurejší album v tomto roce již neměl šanci vzniknout
2. KING BUFFALO - The Burden of Restlessness - hned v úvodu roku Einar Selvik nastavil laťku tak vysoko, že temnější a ponurejší album v tomto roce již neměl šanci vzniknout
3. LINGUA IGNOTA – Sinner Get Ready
naprosté zjevení na scéně – intimní mix vážné muziky a noisového projevu zpěvačky Kristin Hayter, která zraje jako víno a občas připomíná Diamandu Galas nebo Ninu Hagen
Opruz roku :
SPIRITBOX - Eternal Blue - zoufalý průměr a šeď – tuctový metalcore, proložený popovými pasážemi – nejpřeceňovanější album roku 2021
|
