Doga je pro mne především zaručenou koncertní jistotou a její vystoupení jsou doslova nabitá energií. Studiová tvorba kapely je však v případě každého alba jako jízda na horské dráze. Na jedné straně si kapela nachystá několik nových hitů, které se bez problémů zařadí mezi koncertní jistoty, na straně druhé je zbytek alba povětšinou pouhou výplní, která zbytečně sráží celkový dojem z poslechu.
Při powermetalovém startu v roce 1988 mne řezavý Izziho hlas bavil nejen na deskách Dogy, ale i na sólové tvorbě Aleše Brichty, či na výběrovkách Arakainu z roku 1997 (poslechněte si skladby jako „Den potom“ či „Krakatit“ a dojde vám, že bez Izziho by nebyly úplné). Alba „Jsem trochu divnej“, „Karikatury“ a zejména „Love vole“ však už fungovala vždy jen tak na půl. Od chvíle, co se kapela rozhodla skoncovat s experimenty a vydala řízné album „Detox“, se tohoto stylu začala držet zuby nehty.
A drží se ho stále. Posluchače tedy čeká řízný hard rock spojený s crazy rockem. Řada skladeb se bude na koncertech setkávat se vřelým přijetím, ale obecně jsme u výše zmíněného problému. Kapela naservírovala několik nadprůměrných skladeb, mezi které bohužel zařadila i várku obyčejných. Uším nesmírně lahodí singl „Dobrej chlap“ (s povedeným videoklipem), který je následovníkem letitého hitu „Poletuju“, a společně s následující „Dá se říct“ bude zajisté koncertní tutovkou. „Černá a bílá“ má obrovskou sílu zejména v atmosférickém refrénu, který posluchače doslova pohltí. Hitovka „Kapsa je prázdná“ nádherně propojila rock s popem, řízné palby „Lady“ a „Neztrácej nikdy náladu“, mají ideální koncertní energii.
Zbytek alba je typickým průměrem, kterému nepomůže ani kvalitní zvuk, jenž vytvořil Djordje Erič (Citron) v ostravském studiu Citron. Skladby „Být nebo nebýt“, Tohle je dobrý“, „Route 66“ či „Mayday“ jsou obyčejnou výplní, u které sice nebudete mít neustále chuť přepínat na další skladby, ale na zadek se z nich neposadíte. „Big Lebowski“ či „Těžké boje“ jsou už naprostou zbytečností. A závěrečný duet „Popel a stín“, kde s Izzim zpívá Lucie Roubíčková (Black Bull) také nepřekonal potenciál, který by měl mít.
Doga vydala tradiční album, které fanoušci zblajznou i s navijákem. Tím, zda albem získá nové si nejsem jistý. Kapela s natáčením příliš nespěchala, neboť vlivem covidu měla na vznik alba dostatek času, i přesto částečně působí jako šité horkou jehlou a redukce některých by mohl abýt ku prospěchu věci. Doga je však za roky aktivní činnosti ve fázi, kdy už nepotřebuje nic dokazovat, a pokud album bude mít u skalních fanoušků úspěch (a podle prodejů to vypadá, že ano), tak je všechno vlastně asi správně.
|
