Nezmínit slovo „covid“ v souvislosti s rokem 2021 je zhola nemožné. Nebudu tady sáhodlouze vypisovat, které koncerty se rušily nebo přesouvaly a kolik peněz a pracovních míst v podstatě celosvětové zastavení živé hudební produkce stálo. Zaměřím se na „pozitivní“ stránku věci, byť toto slovo dostalo za poslední dva roky poněkud hanlivý význam…

Zaprvé se kapely logicky začaly věnovat nové tvorbě, aby alespoň využily vzniknuvší díru po naplánovaných koncertních šňůrách. Vzniklo/vznikne tak v rekordní době spousta nové muziky k poslouchání…a k recenzování. Zadruhé kapely chtě nechtě naplno pronikly do online prostředí a začaly ve větší míře využívat platformy jako Spotify, YouTube, Patreon nebo dokonce Twitch. Lockdowny a karantény tak byly plné kvalitního online obsahu z pohodlí domova.

Co se týče samotného žebříčku, miluji core, djent, thrash, death a ideálně fúzi těchto subžánrů. Nové Iron Maiden nebo Helloween u mě nenajdete. Spíše ještě zmíním desky, co se do výčtu nevešly: Cannibal Corpse – Violence Unimagined, Cradle of Filth – Existence Is Futile, Erra – Erra, Every Time I Die – Radical, Mastodon – Hushed and Grim, Slaughter to Prevail – Kostolom.

10. PHINEHAS – The Fire Itself
Poctivý metalcore, který nepřináší nic nového, ale zároveň velice dobře kombinuje osvědčené recepty. Výživné riffy, breakdowny, melodické vsuvky…vše je perfektně vybalancované a s patřičnou produkcí. Feeling As I Lay Dying je až hmatatelný.
Song: Dream Thief

9. FEAR FACTORY - Aggression Continuum
„Aggression Continuum“ cílí na skalní fanoušky a ví, jak je pěkně pohladit po srsti. Chirurgicky přesná rytmika s nasekanými riffy, chladné samply evokující sci-fi prostředí, melodické refrény a nezaměnitelný Bellův vokální projev. Přesně v těchto intencích se fanoušek zaposlouchá u jednotlivých písní, které ho často přenesou někam do konce devadesátých let, kdy byli Fear Factory na vrcholu. Nechybí samozřejmě příměs novodobé éry kapely s djentovým feelingem („Collapse“ řeže hlavy) a snahou o trochu inovativních prvků, jež se od dob „Mechanize“ čas od času vynoří (alternativní výstřelek „Monolith“ s kytarovým sólem). Labutí píseň Burtona C. Bella, který zde předvádí obdivuhodný výkon.
Song: Fuel Injected Suicide Machine

8. EXODUS - Persona Non Grata
Gary Holt se vrací se svými kousavými riffy a opět tne do živého. Poctivý thrashový nářez leckdy i překvapí netradičním pojetím či finesou z ranku Slayer („Slipping into Madness“, „Prescribing Horror“), ale úvodní šlehu nemá šanci zastínit nikdo. Po výborné „Blood In, Blood Out“ další solidní zářez v bohaté diskografii kapely.
Song: Persona Non Grata

7. VILDHJARTA - Måsstaden under vatten
Pravda, přijít po deseti letech s pokračováním svého debutu, je velice riskantní byznys, ale švédská smečka je prostě jinde. Na základech svých idolů Meshuggah rozehrává kapela neustálý kontrast mezi ambientní zvukovou složkou a polyrytmickými vylomeninami s podladěnými kytarami. Výsledek je zážitek a jízda, která leckomu může otevřít obzory a leckomu taky nesednout…
Song: Toxin

6. OBSCURA - A Valediction
Technický death metal ve své čiré kráse. Tvrdost, rychlost, melodie – to vše je na desce ve vrchovaté míře a perfektně vybalancované. Je to dokonce až tak vybroušené, že „A Valediction“ místy atakuje kvality pozdní éry slovutných Death.
Song: When Stars Collide

5. ICE NINE KILLS - The Silver Scream 2: Welcome to Horrorwood
Ice Nine Kills vsadili na jistotu a rozpracovali druhý díl k předešlé „Silver Scream“, která si vzala na paškál hororovou kinematografii. Dvojka tak v podstatě sází na ultimátní spojení metalcoru a hororové tématiky podruhé a někdy dokonce i předešlou desku předčí v rafinovanosti a hravosti, s jakou různé hororové předlohy využívá. Velké plus taky za vizuální styl a propracované videoklipy. Nejhravější a nejzábavnější deska roku, která geniálně balancuje na hraně mezi poctou a parodií.
Song: Hip To Be Scared

4. GOJIRA - Fortitude
Gojira jako vždy ukázala, že album s každým dalším poslechem roste a je zapotřebí dát novince čas. Z nenápadných příspěvků jako „Another World“, „Hold On“ nebo lehce kontroverzní „The Chant“ se najednou vyklube závislost, podpořená hitovkami na první dobrou („Born for One Thing“, „Amazonia“, „Into the Storm“). „Fortitude“ má atmosféru jako řemen a Gojira upevnila své výsadní postavení v novodobém metalu a momentálně i díky perfektním živákům zaslouženě kraluje.
Song: Into the Storm

3. WHITECHAPEL – Kin
Whitechapel už dávno není jen tupá deathcorová řežba. Od „The Valley“ kapela začala experimentovat s čistým vokálem a na „Kin“ úspěšně organicky zakomponovala nové vlivy do již zajeté škatulky. Novinka funguje ve všech ohledech a ještě navíc zasazuje emocionální direkt v podobě vynikající poslední eponymní písně. Nejdospělejší počin této bandy.
Song: Kin

2. HUMANITY´S LAST BREATH – Välde
Djentový sen a album, které před sebou hrne jeden extrémně podlazený riff za druhým. Masivní instrumentální nálož bez kompromisů. Nějak takto bude znít konec světa.
Song: Earthless

1. TRIVIUM - In the Court of the Dragon
Trivium zažívá zlatou éru a jejich desátá deska je kompilací všech předchozích úspěchů a vrcholem celé cesty strmě vzhůru. „In the Court of the Dragon“ má veškeré parametry těžkotonážní metalové placky, která je vzletnou melodikou a harmonickými vsuvkami poplatná mainstreamovému publiku, ale zároveň nesklouzává k nevkusnému kýči. Moderní metal se vším všudy, opus magnum kapely a deska roku. Trivium na vrcholu.
Song: Like a Sword Over Damocles

Na co se těším letos? Hned v únoru KoRn, v březnu Animals as Leaders a v dubnu Meshuggah. Pak snad noví Avenged Sevenfold, Rammstein, Slipknot, Megadeth, Parkway Drive a Kreator. Bude to nabušený rok covid-necovid.