V záplavě stovek italských těžkotonážních kapel se krom několika profláklých jmen spíše melodičtějšího zaměření kupodivu objevují i chmurné black metalové spolky a neméně temné party, věnující se doom metalu. Jedna z nich vznikla v roce 2014 spoluprací půvabné zpěvačky Sáry s kytaristou Markem. Zanedlouho se přidal další kytarista Alberto a bubeník Rocco. Všichni opustili malé vesničky, dodnes silně ovlivněné katolickou vírou a jako svoji základnu si vybrali tajemné městečko Cittadella v provincii Padova. Sára dala do vínku kapele religiózní název Messa (Mše) a zanedlouho představili album „Belfry“, které bylo ozdobeno jedním z nejpůsobivějších, černobíle zpracovaných obalů v žánru – hrozivě vyhlížející zvonicí, trčící z vodní hladiny. Působivější a tajemnější entrée na scénu si jen těžko lze představit.
Deska zajímavě kombinovala různé kratší ambientní songy s hrubozrným doom rockem pravěkých Pentagram, hudebníci se nebáli do meziher k zadumaným kytarovým preludiím Marka zapojit třeba hoboj. Pokud se vám nedařil najít průsečík Anneke Van Giersbergen a Elin Larsson z Blues Pills, stačí poslechnout Sáru z Messy - ta zvláštnímu a osvěžujícímu hudebnímu mixu dodala patřičnou šťávu.
Po evropském turné se kapela podívala i do USA a nazrál čas na nahrání nového alba. Když se dnes podíváte na obal desky, do velké míry dovedete odhadnout, jaký obsah vás čeká. Na prvním albu Messy to bylo jasné, proto překvapila grafika druhého „Feast for Water“, odkazujícího grafickým ztvárněním spíše do jazzového prostředí. Kapela v mnoha pasážích použila prvky tohoto stylu, čímž dokázala, že neusnula na vavřínech a opět projevila chuť posouvat hranice svých inspirací. Ostatně darkjazzové Bohren & Der Club Of Gore zařadili muzikanti z Messy mezi oblíbené nahrávky.
Po mnoha turné, při kterých skupina několikrát navštívila i naši domovinu, připravila třetí plnohodnotné album s názvem „Close“. Jelikož každý z hudebníků má poněkud jiné vzory, lze v deseti nových písních nalézt mnoho zajímavého… Úvodní „Suspended“ začíná tradičně. Po delším temném syntenzátorovém intru doomově laděná kytara servíruje zatěžkané riffy, zpěvačka ji svým melodickým projevem prozařuje. V půlce skladba nenápadně odbočuje do dřevních hard rockových zákoutí, dojde překvapivě na jazzové kytarové sólo, které tu kupodivu má své místo. Navazující „Dark Horse“ používá goticky rozplizlou kytaru a chvátající rytmiku, která se proplétá s doomovými prvky. Pozornost budí melodická „Orphalese“, ozvláštněná hobojem a orientálními perkusemi. Prvky a postupy world music jsou velmi patrné, i Sára svým projevem připomíná Lisu Gerrard z Dead Can Dance. „Rubedo“ se opět navrací k sedmdesátkovému hard rocku ve stylu Grety VanFleet či Blues Pills a v rozvitých kytarových sólech jako by se mihnul sám Jimmy Page. Kratičké intermezzo „Hollow“ zahrané na sitár je v podstatě předehrou klipové „Pilgrim“, která je souhrnem všeho dráždivého z tvorby Messa – orientální melodie, exotické nástroje, éterický projev zpěvačky, zajímavě propojený s drsnými doom metalovými pasážemi. Z černobílého klipu, natočeného ve Francii pochopíte i význam fotografie na obalu alba – jsou tam zachyceny ženy při rituálním alžírském tanci nakh, u něhož se při opakovaném mávání hlavami dostávají do změněného stavu vědomí. Teď je alespoň jasné, proč jste po headbangingu tak vyřízení. Poloakustická „0=2“ pracuje s vlivy alternativního rocku, nechybí ani zběsilý souboj dvou saxofonů. „If You Want Her to Be Taken“ nabízí psychedelické prvky sedmdesátkových kapel podobného ražení. Bubeník Rocco uctívá black metal, pravděpodobně proto byla na album umístěná „Leffotrak“ ani ne minutu trvající jednohubka v tomto stylu. Pokud by se na ní zapomnělo, nic by se nestalo, zrovna tak závěrečná „Serving Him“ již nic nového nepřináší. Pokud někoho popis tvorby Messy trochu zneklidňuje, tak na to nedejte, poslech alba je příjemným zážitkem, nejedná se o žádný nesourodý alternativní mix pro pár vyvolených.
Italští muzikanti si připravili lahůdku v podobě novinkového alba „Close“. I když muzika stále vychází z doom metal/rocku, je patrné, že se kapela opět ve svém výrazu posunula o řádný kus do neprobádaných oblastí. Svým vývojem (ne až tak muzikou) připomněli holandské Gathering, kteří po death/doom metalových začátcích dalšími alby vstřebávali trip hop, elektroniku a mnohé další styly. Oproti tomu Messa pomalé a hutné metalové rytmy nahradila v mnoha případech inspiracemi z dřevního hard rocku, world music a noise/alternativního rocku. Za odvážné překračování hranic a oživení ustrnulé doomové scény si sympatičtí Taliáni odnáší velké uznání. Jedno z prvních překvapení letošního roku!
|
