Fanoušci horrorů a sci fi z 70-80 let si možná vzpomenou na snímky Halloween, Věc, Mlha nebo Vládce temnot. Tyto filmy režíroval John Carpenter, který si k mnohým dílům sám složil muziku, jež byla ve své době charakteristická – několik syntenzátorů vytvářelo melodii i ambientní pochmurné plochy. Tento všestranný umělec zplodil v roce 1984 svého jediného potomka – Codyho Carpentera, který v sobě nezapřel geny a již od mládí piloval hru na klavír, aby později s otcem vytvořil tandem, pokračující ve skládání filmové muziky. Talentovaného hráče Codyho to však plně neuspokojovalo a začal se věnovat dalším projektům. V souboru Ludrium se zaměřil na synthwave, s mnoha muzikanty se spolupodílel na jejich deskách a krom dalších projektů natočil i pět alb pod svým jménem, které se nesla v prog/jazz fusion rocku. Všechny tyto desky rozeznáte podle nevšedně krásných a propracovaných kreseb na obalech, pod kterými je podepsán japonský umělec Nobukatsu Mizoguch.
Cody si zpočátku basu i bicí nahrával sám, později si přizval renomovované muzikanty, které znal z předchozích kolaborací. Na posledním albu, které vyšlo pod názvem „Balance of Extremes“ kytarové party nahrál Marco Sfogli, jenž pravidelně hostoval na deskách prog rock/metalových kapel, či u Jamese LaBrieho nebo Jordana Rudesse z Dream Theater, v současné době u italské prog legendy Premiata Forneria Marconi. Roli producenta a baskytaristy převzal dlouholetý Codyho spoluhráč Jimmy Haslip, bývalý člen světoznámých jazzových Yellowjackets. Kapelu na bicí doprovodil maďarský muzikant Gergő Borlait, jenž své umění zaznamenal na cca dvou stovkách alb různých stylů. Vskutku mezinárodní projekt!
První skladba „Hold on“ pořádně provětrává závěsy reproduktorů, hammondy s pádící rytmikou a dusající baskytarou poskytují podklad pro procítěné, pomalu se rozvíjející sólo Marca Sfogliho, kterého nikdo do konce skladby nezastaví. Hutný a pozitivní fusion rock pořádně zvedne tlak každému rockerovi a šíří kolem sebe radostnou atmosféru! V podobných náladách a svižných tempech uhání i „Crystal Hell“, v níž se o hlavní melodickou linku dělí Marco s Codym, a částečně i „Dancer“, ve které bubeník Gergő Borlai řádně komplikuje rytmus. Zahambit se nedá ani závěrečná a nejdelší „Trying To Explain“, která se bude jistě líbit příznivcům Liquid Tension Experiment. Méně přímočaré, vice progově laděné je „Vitality“, na které lze nejlépe popsat Codyho skladatelský talent a cit pro postupně budovanou atmosféru nahrávky, v níž rozvíjí několik melodických motivů najednou, poté vše propojuje nádherným kytarovým sólem. Ponuře vyznívá repetitivní „Self Hatred“ kde nad hutným rytmickým pletivem pulzuje několik syntenzátorových linek najednou. Opakem je melancholická „Junk“, která rozvíjí jen motiv jeden. „Cute Little Living Things“ a „Uncontrollable Rage“ zase cílí spíše na jazz rockové fajnšmekry..
Cody volně navazuje na své předešlé sólové nahrávky, nyní přichází s razantnějším soundem, opět však předkládá melodické nápady v instrumentální podobě. V jeho melodiích a hudebních postupech vystopujete vlivy sedmdesátkového art rocku – třeba Genesis či ELP, jazz rocku nebo fusion. Občas připomene i současného ukrajinského proggera Antonyho Kalugina a jeho Karfagen. Kytarová sóla a klávesové vyhrávky mohou být blízké fandům tria Bozzio Levin Stevens nebo spřízněných LTE. Cody ani nezapírá své geny po otci a pracuje se vzorci tvorby filmových melodií. Kdo se však rád nechá unášet instrumentálně šťavnatými plochami optimistické muziky, doplněné rockovou kytarou a retro zabarvenými syntenzátory, ten je na správné adrese.
|
