Psal se rok 1999 a tehdejší osmák Matt Heafy hrál na kytaru na jedné školní soutěži cover „No Leaf Clover“ od Metallicy. Výkonu si všimnul zpěvák Brad Lewter…slovo dalo slovo a už se jamovalo u bubeníka Travise Smithe v garáži. Po famózním přehrání „For Whom the Bell Tolls“ už bylo jasno – právě se zformovala nová kapela, která si dala název Trivium.
Následovaly roky zkoušení, hraní a také odcizení. Nakonec se skupina ustálila na trojici členů Matt Heafy, Travis Smith a Brent Young. V tomto složení si kapela domluvila vydání debutového alba u německé společnosti Lifeforce Records, přičemž už tehdy s Trivium koncertoval druhý kytarista Corey Beaulieu. „Ember to Inferno“ spatřilo světlo světa.
Trivium je mimo jiné latinský výraz označující setkání tří cest, jenž také zastupuje trojici základních učení (gramatiku, rétoriku a logiku); skupina si tento název zvolila na znamení kombinace tří hudebních stylů – melodického death metalu, thrash metalu a metalcoru. A přesně takto ambiciózně debutová deska zní a zároveň čerpá vlivy jinde. Až hmatatelným vzorem je na albu „Ember to Inferno“ tehdejší göteborgská metalová scéna (In Flames, At the Gates), přičemž neopomenutá nezůstala ani již několikrát zmíněná Metallica a další kapely.
Matt Heafy zkrátka zasel netradiční symbiózu několika stylů a žánrů a je naprosto pochopitelné, že hned první pokus nevyšel úplně stoprocentně. Třecí plochy lze najít především v nedokonalém vokálním projevu tehdy sedmnáctiletého frontmana. Growl je nevýrazný a čistý vokál v transpozicích tahá za uši („If I Could Collapse the Masses“). Ruku v ruce s ještě slabou produkcí často dochází k naprosto fádnímu provedení skladby, jejíž motivy jsou od sebe mnohdy i nerozlišitelné.
Na druhou stranu už na prvotině je znát obrovský potenciál v moderním pojetí metalu, skladatelských a kytarových schopnostech hlavního principála, jenž se netají zálibou v neoklasicismu a líbivých melodiích. Písně jako „Pillars of Serpents“ nebo eponymní „Ember to Inferno“ jsou výkladní skříní debutu, mají nabušené riffy a solidní melodické linky. Potěší také snaha o různorodost (na albu jsou hned tři instrumentální vsuvky) a bohatou skladatelskou šíři („To Burn the Eye“).
Floridská parta jednoznačně zaujala netradičním uchopením metalcoru s prvky dalších subžánrů, vlivů a stylů. Teenager Matt Heafy odvedl především v kytarách obrovský kus práce a zaslouží si s ohledem na tehdejší věk uznání. Slibný potenciál se sice rozředí poněkud monotónními skladatelskými vzorci, průměrnými vokály a slabší produkcí, ale jako příslib do budoucna debut funguje skvěle.
|
