Jedna z nejlepších power-speedmetalových kapel je zpět s novým zápisem! Na ten se čekalo plných šest let, během kterých se uvnitř finského tělesa udály zásadní změny. Mezi ty největší a nejvíc slyšitelné patří obnova vokální sekce. Erkki Seppänena vystřídala dvojice zpěváků Jarno Vitri a Nitte Valo. A právě pěnice, která se v minulosti představila v kapele Battle Beast, vnesla do sestavy dravý vítr, jehož síla a kvalita automaticky posouvá finskou skvadru do výšin, do kterých by s bývalým zpěvákem nikdy nevystoupala.
Nitte je doslova úžasná, proto je jednak skvělé, že na albu „Everlasting Flame“ dostala hodně prostoru, a vůbec nejlepší je skutečnost, že se odvěkému tahounovi a bezmála hlavnímu mozku kapely, Rami Keränenovi, povedlo složit několik výtečných skladeb, které se otevřeně hlásí k nejlepšímu žánrovému období z přelomu milénia a jež nabízejí bohaté možnosti pro vokální vyjádření. Tak průzračný power-speed, který zaslechneme v úvodních položkách „King Of Kings“ a „Blood Of The Morning Star“, kde do hry vstupují žádostivé klávesy i parádně hravá sóla, už je dnes velmi vzácným a ohroženým druhem. Tím ale rychlochoutky nekončí, skladba „The Glory“ znamená učebnicový příklad stylu s dechberoucím tahem a kousek „Silent Scream“ v refrénu přinese takovou speedovou rozkoš, že člověk začne být na světě šťastný, i kdyby si chvíli předtím přečetl vyúčtování za plyn.
Jenom rychlostí ale tohle album nežije. Finům se velmi daří i při (mírném) zpomalení, jak dokazují kupříkladu v nádherné kompozici „Summer Rose" (s parádně potutelnou vokální pasáží). Zásadním autorským prvkem jsou v poslední době tak oblíbené polotaneční rytmy, v případě Dreamtale není však na místě osočování z tendenčních úmyslů, jelikož Finové patřili mezi první, kteří danou strategii vnesli na powermetalové světlo boží. Vše je navíc nasyceno takovou dávkou tvůrčího rozletu a úspěšné touhy po velkoleposti, že do sebe jednotlivé strategie plynule zapadají, a pakliže se pochybující myšlenky přece jenom dostaví, pak jen na krátkou dobu a ponejvíce ve spojitosti s jasným opisováním od jiných kolegů (především Nigthwish). Další pomyslná výtka je už výraznější a směřuje k celkové stopáži. Vypadá to na hodně liberální atmosféru při nahrávání, kdy nějaké dramaturgické škrtání nepřicházelo v úvahu. Na oficiální playlist se tak dostaly i písně, které měly být v jednoznačné bonusové pozici (týká se zejména opětovného připomenutí nejprovařenějšího fláku kapely, songu „Lady Dragon“, ale i vyostřené finské polky „Tanhupullo“).
Jenže když stojí za mikrofonem zpěvačka, která s přehledem zvládá několik poloh, k tomu ji doplňuje neméně zdatný vokální parťák (na albu dojde k několika působivým duetům), vše je podlito vydatnou stylovou šťávou a okořeněno moderním (pravda, lehce syntetickým) zvukem, pak mnoho důvodů ke stížnostem nezbývá. Vždyť tohle je melodický power-speed, který se hrdě hlásí k žánrovým kořenům. Co víc si může fanoušek přát?
|
