HELLDRUNK - Kill The Faith
Někteří lidé se narodili s hrdlem ideálním pro thrash metal. Většina z nich se to ale kvůli tak hloupému důvodu, jako je neposlouchání či přímo neznalost žánru, nikdy nedozví. Naštěstí jsou tací, kteří tento dar včas odhalí, namátkou Mille Petrozza z Kreator, Andreas Mozer z Traitor, nebo Peruánec Daniel Jáuregui ze smečky Helldrunk. Zařazení tohoto frontmana do elitní společnosti německých hudebníků není náhodné. Všichni jmenovaní disponují neodolatelně uřvanými hlasivkami, které je radost poslouchat. Jednoho žolíka má tedy jihoamerický spolek jistého, teď jde o to, aby se trochu povedla i hudba. Obsah fošny „Kill The Faith“, se kterou peruánská formace letos debutovala, určitě trochu povedený je, a někdy i mnohem víc. Přesvědčí nás o tom každý z osmi songů, které jsou až po okraj napěchované čerstvou lačností a hlavně nezanedbatelným umem. Prim hraje rychlost, nikoli však lajdácky odkvedlaná, ale naopak přitažlivá a mnohdy rozvrstvená o další vlivy. „Alcoholic Legions“ prostupují sóla, ideálně našponovaný refrén a hlavně Danielův dojemný řev, který osciluje na hranici harshe i growlingu a hudbě kapely dodává blackened-thrashmetalový feeling. Album neustále vyvíjí rytmický tlak, který díky krátké stopáži nahrávky velmi dobře funguje. Po naspeedované „I Am The Gallow“ se přesuneme k výborné titulce, v níž valivé nájezdy brousí deathmetalové hrany, navazující „Metal Night“ naopak atmosféru zjemní heavíkově hravými prvky, a po crossoverovém intermezzu „Peechoola“ dílo finišuje kusem „Warcraft (Victory Of Death)“, jenž nabídne punkové vyhrávky i nečekaně melodické sólo. Pokud patříte mezi fanoušky klasické thrashové školy, peruánská kapela Helldrunk by vaší pozornosti neměla uniknout.
6,5/10
YouTube ukázka - Alcoholic Legions
MORBID CROSS - Ungodly Infestation
Také smečka Morbid Cross nese starodávné žánrové znaky, které jsou okořeněné speciálním tvůrčím kořením. Krom thrashových prvků hraje podstatnou roli živelný crossover a hardcore ve stylu Power Trip, z hlubin alba ale vystoupí i jiné, mnohem méně obvyklé styly. Většina členů tohoto amerického spolku hraje paralelně v doommetalové kapele Octopoda, a právě tento žánr dotváří zajímavý profil nahrávky. Když k tomu zazní úzkostně znějící sólová kytara, nemá stylový výraz daleko k death metalu, za nějž by se nemuseli stydět ani klasici Obituary nebo Asphyx. Skladby se většinou tváří tradičně, rozjezdy evokují typickou žánrovou jízdu, která postupně přibrušuje rytmické hrany až na hranici crossoverového inferna. Jenže někdy Amíci zcela změní kurz, dají si nohy na stůl (krom bicmena) a začnou doomově rozjímat. Týká se to především útrob 9minutového songu „Prized Possession“, jehož podstatnou část tvoří hnilobně se rozkládající mezihra. Ta napíná nervy k prasknutí a následné zdynamizování tempa proto působí jako vykoupení, což je ovšem součást vychytralé hry americké skvadry. Dalším plusem je rozumná stopáž, potažmo závěrečný coversong „Exciter“ od Judas Priest s jedinečným melodickým motivem v sólu. Výsledkem je dílo, za které se satanáši Morbid Cross rozhodně stydět nemusí (pakliže tedy jednou nepřejdou na křesťanskou víru nebo něco podobného).
7/10
YouTube ukázka - Serpent´s Tongue
CRISIX - Full HD
Jméno Crisix zní v thrashmetalovém světě stále zvučněji. Vedlo k tomu několik povedených řadovek a také četná koncertní vystoupení, z nichž některé mohli zhlédnout i tuzemští fandové. Španělská parta jako by šla naproti živým show, jejich tvorba čím dál více nabírá na oldschoolových obrátkách a dotyky s modernou už jsou spíše nárazové. Nová fošna „Full HD“ je tímto způsobem koncipována celá, až se zdá, že je vše podřízeno pouze momentu, aby mohl frontman Julián Baz z pódia zařvat hlášku „MOSH!“. Dvě nové skladby se k tomu hlásí již svými názvy – zaříkávání na začátku songu „Macarena Mosh“ způsobí, že všichni začnou spontánně pařit (k pochopení kontextu nutno vidět videoklip), kus „W.N.M. United“ známe z loňského kraťasu „The Pizza E.P.“, přičemž zkratka v titulu neznamená nic jiného, nežli zaklínadlo „World Needs Mosh“. Obě kompozice prostupuje hravost, nadhled, a hlavně ostře nasekané riffové plochy, u kterých si bude na koncertech možno urvat palici. Takto si počíná jeden song za druhým, kytary si to rozdávají s rytmickou sekcí jako na nejdivočejší swingers párty a Julián do toho řve jako smyslu zbavený. Jeho výraz spojený s celkovou urputností nahrávky je vlastně tím jediným, do čeho je možné zabodnout hrot kritického rýpnutí, věřte však, že nejde o nic zásadního. Album naopak postupně nabírá na síle, přes řadu technických či thrash´n´rollových pasáží dojdeme až k vrcholným kouskům „John Was Born For Metal“ a „Boc De Biterna“, do kterého jsou výborně zakomponovány melodické zpěvy. Španělé jsou skvělí a jejich pro-koncertní autorská strategie bude slavit úspěch.
7,5/10
YouTube ukázka - Macarena Mosh
|
