Debutu „Má ji motorovou“ se prodalo skoro sedmdesát tisíc kusů, čímž Kabát hravě předběhli své souputníky z „Ultrametalu“, ať už šlo o Debustrol nebo Master`s Hammer, jimž se podařilo alba vydat dříve než Tepličanům. To ještě nemělo být všechno. V době, kdy se do tuzemska začaly valit zahraniční hvězdy, které převracely zaběhlé pořádky na dosud klidné scéně k nepoznání, Kabát sílíl čím dál víc. Jak začínaly skomírat dřívější hvězdy Kreyson, Lucie, Wanastovi Vjecy nebo Shalom, Kabát nabíral další svěží vítr. Už s debutem opustil vesnické tancovačky, s obrovským úspěchem alba „Děcky ty to znaj“ se sunul do velkých hal, kde bylo znát, že koncertní pódia Kabátu sedí daleko více než venkovské parkety. Prodej „Děvek“ překonal o více než deset tisíc kopií debut a v roce 1993 byl Kabát prohlašován za nejpopulárnější rockovou a metalovou kapelu v republice. Padl přesně do noty doby, přisprostlá rocková hudba byla v kurzu a Kabátu se ze všech hospodských klišé, kterých bylo všude plno, podařilo vybruslit se ctí.
Trh začínal pracovat. Měnil se vkus publika a pro Kabát bylo nemyslitelné, aby přišel ještě někdy s deskou, jako byla „Má ji motorovou“. Zcela se nedalo navázat ani na „Děvky“, protože album bylo pro mainstreamové publikum tvrdé a textově příliš ostré. V tu chvíli se završila evoluce Kabátu, na třetím albu „Colorado“ představili tvář, která je jim vlastní dodnes. Thrashmetalová minulost byla definitivně pohřbena a neobjevovala se ani v náznacích. Texty, které do své režie převzal po tehdejší Vojtkově manželce Jindřišce Milan Špalek, se staly srozumitelnějšími, méně obhroublými a definitivně lidovými. Stále obsahovaly jadrnou mluvu, ale byly promyšlenější a vulgarity do nich byly zasazovány chytře a ne bezúčelně. Je nutné ale zmínit fakt, že ani původní texty Jindřišky Vojtkové jimi nepřekypovaly. Ty si do nich kapela při nahrávání dosazovala sama a zcela záměrně. V té době Kabát začal čelit mnohaletému nařčení, že své nápady krade dánské kapele D.A.D., kterou roky označoval jako svou oblíbenou partu. Po létech na to Kabát zareagovali nečekaným způsobem, dánskou partu pozvali na své obří stadionové koncerty jako předkapelu. Jisté ovlivnění zapřít nemohli, ale přece jen je každá z kapel o něčem jiném…
Začal se měnit styl práce, při skládání se začalo více přemýšlet, čímž do hry vstoupil i komerční faktor. „Dřív jsme měli vždycky pár starších věcí, ale potom jsme začali pracovat způsobem, jaký funguje dosud. Začali jsme dělat skladby pro konkrétní desku,“ zmínil kytarista Ota Váňa, považovaný za benjamínka, pohybujícího se ve stínu zkušenějšího Tomáše Krulicha. Ani tento systém práce nedokázal zastínit poněkud lenivou náturu kapely. „Natáčení „Colorada“ byla velká pohoda,“ vzpomínal po čase basista Milan Špalek. „Na natáčení jsme měli asi měsíc, tak jsme si docela dobře vegetili. Hurvajs má ve zvyku hned za první den nahrát všechny bubny, aby měl klid. Já to samé udělám druhý den s basou a zmizím za ním. To samé kytaristi. Pak přišel Josef, rychle to nazpíval a potom jsme už dělali jen moudré ksichty, jakože nahrávku mícháme.“ Tato blesková práce však není na výsledku „Colorada“ slyšet. Deska je o kousek dospělejší a propracovanější než „Děvky ty to znaj“, i když ve výsledku je o malý kousek slabší kolekcí.
Kabát neopouštěla energie, i když výsledný zvuk alba je měkčí. I nyní s prstem v nose dokázali nahrát úderný otvírák „Rohypnol po tetě“, hnaný ve vysokém rock n`rollovém tempu po vzoru Motörhead. Podobně našlápnuté věci jsou na albu ještě „Ou jipi jé“ a „Až pro mě přijdou“, v nichž nejvíce vystupuje atmosféra charakteristická pro „Děvky“. Oproti nim je „Colorado“ variabilnější. Více se využívá středních temp a silných refrénů jako v „Centryfuze“, „Nejsem z USA“, „S čerty nejsou žerty“ nebo „Kdyby ženský nebyly“, což jsou skladby ještě více blízké lidovému pojetí rockové hudby. I kytarové rejstříky se zjednodušily, což může dokladovat „Sem klidnej“, nesoucí jisté spojnice se „Skrblíkem“ z „Má ji motorovou“, odkud temnější aspekt (a možná i ve „Skrblíkovi“ mírně tušená thrashmetalová příchuť) a brusný zvuk strun vyprchával. Ke slovu se dostávaly bluesové nálady a jižanské prvky, které měly být v následujících letech stále více výraznější. Na „Coloradu“ je k nim o kousek blíž než na přechozích albech.
Komerčním (i když ne uměleckým) vrcholem je titulní „Colorado“, nejslavnější věc, jakou kdy Kabát napsal. „Byla to jen legrácka, kterou jsme si zahráli a vlastně s ní neměli žádné větší ambice,“ zmínil Špalek o skladbě, která dodnes zaznívá na koncertech Kabátu i z množství tanečních zábav, vesnických bálů nebo od táborových ohňů. Recept byl jednoduchý. Kapele vzala nejprovařenější countryové postupy, které v naprosto zlidovělém refrénu zahustila tvrdými kytarami a napsala polopatický text, srozumitelný jak pro učňovskou mládež, tak pro inženýry. Vše zafungovalo naprosto dokonale a „Colorado“, podpořené stylovým klipem, točeným v kaolinových dolech v Kaznějově a Horní Bříze, Kabát hnalo do rotace v televizi i v rádiu. Koncem roku 1994 byla skladba všude a zastínila dva další velké hity alba, skvělou, nostalgickou „Starej bar“ a závěrečnou legrácku pochodovo-dechovkovou „Jak ti šlapou Kabáti“, kterou si jako hymnu vybrali v roce 1996 čeští hokejisté na mistrovství světa ve Vídni, odkud přivezli zlatou medaili.
Na „Coloradu“ Kabát ukázali tvář, odhazující tvrdě metalovou minulost, z níž si ponechali jen energii a nasazení. Zvuku začínala dominovat hardrocková hutnost a specifické sbory, zpívané hlubokými, hospodsky vychlastanými hlasy. Nad nimi se stále nesl ostrý řezák Josefa Vojtka, který začínal projevovat ambice i mimo domovskou kapelu, neboť se chystal na vstup do světa muzikálu. Tehdy se poprvé přihlásily zlé jazyky s tvrzením, že Vojtek v nejbližší době Kabát opustí, aby se stal součástí oficiální tuzemské pop music. K tomu nedošlo a Vojtek poznamenal, že nic takového neměl v úmyslu. Možná i proto, že s „Coloradem“ se součástí všeobecně tolerované kultury stal celý Kabát.
|
