Trendy v současném power metalu hovoří jasnou řečí. Chce-li kapela pomýšlet na vyšší zájem publika, musí do hudby vecpat pořádně opulentní, nejlépe filmově orchestrální aranže, a také rytmy, které připomínají taneční ducání. Nic se nestane, když hrot pódia ozdobí žena, třeba i na hranici anorexie, a vše bude zachumláno do nějakého rychle srozumitelného konceptu. Rakouští Visions Of Atlantis si pro letošek vybrali téma pirátů, což je originální asi jako seriál Ulice, na druhou stranu tahle parta měla vždy tendenci prosazovat většinu z výše uvedených atributů, takže je vlastně všechno v pohodě. Trendy zkrátka hrají našim jižním sousedům krásně do karet a jedinou otázkou bylo, nakolik toho dokážou využít.
Album rozeznívají temně romantická preludia a celkově volné tóny skladby „Pirates Will Return“. Rakušané překvapují autorskou rozvahou, která o to více umožňuje vyniknutí hlasu zpěvačky Clémentine Delauney. V dané písni slyšíme její krásné vibrato, jindy se blýskne operním přednesem či naopak jemně procítěnou emocí. Clémentine prostě umí a je hlavním tahákem rakouské kapely (jen by se mohla občas najíst, aby klukům ještě chvíli vydržela). Schopné a zároveň gentlemansky upozaděné vokální garde jí tvoří Michele Guaitoli (duety na albu vyznívají velmi pozitivně), a protože se bavíme o teatrálně našponovaném symfo metalu, přijdou nejednou ke slovu sbory. O něco méně průbojná je akcelerační stránka nahrávky a postupně se ukáže, že pomalý vstup do alba nebyl ani zdaleka něčím ojedinělým.
Klidné mezihry jsou vpasovány do několika skladeb, přičemž to není vždy nutné a občas z dané taktiky čouhá snaha o prvoplánový umělecký moment. Albu se navíc přes všechny vlivy nedaří vtáhnout do hry, úvodní příspěvky vyznívají genericky a chybí jim – řečeno sportovní hantýrkou - „srdíčko“ nebo prostě jenom větší chytlavost. První zásadnější zbystření pozornosti nabídne refrén písně „Clocks“, což je sice nepřímá vykrádačka Nightwish, ale marná věc, dynamická vokální rytmizace pořád zabírá. Stejně tak se líbí baladické vlnky navazující „Freedom“ s chytlavě procítěnými, až divadelně stylizovanými zpěvy. Svižná moderna a další povedený chorus ozdobí kousek „Legion Of The Seas“, zároveň jde však o jednu z písní s nadbytečně zpomalenou mezihrou.
„Wild Elysium“ zaujme lehoulinkým sólem, žolíkem alba se pak stává příspěvek „Darkness Inside“ s emo-gotickou aurou a krásným melodickým refrénem. „In My World“ přijde s nijak tvořivými folkovými prvky (platí pro všechny podobné momenty na albu), dvakrát nezaujme ani chorus této písně, který hravě trumfují sloky a operní bridge. "Mercy" přes veškerou pompu a snahu o veselý náboj znamená návrat k pocitovému (ne)přenosu úvodních skladeb, koncepci alba pak uzavírá dvojice spíše běžných baladických kousků "Heal The Scars" a "I Will Be Gone". Visions Of Atlantis nahráli dílo, které vyloženě nepodléhá aktuálním trendům, tato snaha je nicméně patrná, většinou vyznívá strojeně a k mnohokrát slyšenému nepřidává nic moc navíc.
|
