Třetí studiové album Puhdys je pojmenováno „Sturmvogel“ (Bouřňák, podle druhu mořského racka) a hned úvodní song shodného názvu je zásahem do černého. Hard rockový nářez ve stylu Deep Purple/Uriah Heep nemá chybu a i po zvukové stránce je znát, že studioví technici, kteří dříve do berlínského studia jen chodili odkroutit směnu, přece jen něco pochytili. Tak skvěle agresivní zvuk zkreslených kytar ve východním bloku nikdo neměl a když zabublají hammondy Petera Mayera, řádně rozvibrují basové reproduktory a rockerovo srdíčko ihned pookřeje. I heroický text plně koresponduje s muzikou („Zuří bouře, která tříští mořské vlny, to mu ale nevadí, ani ho neunavuje, je totiž jeho domovem, když ho vidím vysoko na obloze, cítím se blízko něj“). Později muzikanti vysvětlovali: “V každé nesvobodné společnosti hledali posluchači ve výpovědi umělců různé jinotaje, jak zpívat o touze po svobodě. Takovým symbolem bylo třeba létání, které jsme v našich textech několikrát použili….“
Jak je posluchač na albech Puhdys zvyklý, po nářezu přichází vždy zklidnění a s ním skvělá „Lebenszeit“ s až filozoficky pojatým textem. Zpočátku svižná folk rocková atmosféra, postupně kořeněná hard rockovými riffy, se rovněž řadí do zlatého fondu souboru a obsazuje v NDR první příčku v soutěži o píseň roku. Při poslechu kratičké jednohubky v akustickém hávu „Als ich mir wünschte, ein Kind zu sein“ se bojíte i nadechnout, aby nebyla porušena křehká nálada songu, který jako by byl vystavěn ze sněhových vloček. Pokud přistoupíte na ztřeštěný stylový mix rocku a dixielandu v „Untermiete“, tak se dočkáte kupodivu příjemně živé skladby, která rozhýbe celé tělo. U následného cajdáku „Schlafe ein und fang die Träume“ je jasné, že se jedná o povinně převzatou věc. Original verze pochází z pera polských 2+1 a je maximálně vhodný na přehlídku politické písně, u nás ji zpracoval Karel Černoch. Použijte tlačítko „další“.
Druhá strana představuje nejrozsáhlejší kompozici na albu, skoro šestiminutový opus na motivy románu J.Verna „Reise zum Mittelpunkt der Erde“, která je směskou hard, space a art rocku.
„Bouře nás přitáhla jako magnet
Někteří přátelé již ztratili sílu a odvahu
Možná ztraceni v toku času,
naše loď plula po ohnivé lávě“
Epický příběh cesty do středu Země je doplněn různými zvukovými efekty vykouzlených klávesy, které podtrhují hymnickou atmosféru. S podobnou muzikou se prezentovala maďarská Omega a o něco později i náš Olympic. Glam rocková odrhovačka „Lachen und Schweigen“ potěší zase příznivce příznivce Slade nebo Sweet. Závěr alba je ale neslaný nemastný. Průměrná rocková balada „Einsamkeit“ dnes asi mnohé neosloví a podivnost „Auf dem Wege“ s cvalem dvou zkreslených kytar jakbysmet.
Na třetím albu převažuje několik velmi povedených songů, kterými Puhdys suplovali posluchačům v NDR alba nedostupných rockových kapel z kapitalistické ciziny. Chytře cílí na několik táborů příznivců, z desky mohou hudebníci použít songy do TV revue, nezapomínají ani na fandy glam a hard rocku, a nebojí se přijít s náročnější kompozicí s progresivnějšími prvky.
V průběhu roku 1976 se kapela jako první východní rocková vlaštovka přenáší přes bedlivě střeženou železnou oponu do sousedního západního Německa na pár koncertů. Vzbuzují pozornost jako východní atrakce, ale i získávají fandy muzikou odlišnou od anglosaské produkce a zpívanou němčinou. Kapela obsazuje první místa hitparád a upevňuje si pozici východoněmecké jedničky. Konkurenční Electra s muzikou vycházející z art rocku mířila na jinou cílovou skupinu a počáteční pokusy Lift, Prinzip či Karat kvalitativně do první ligy nezasáhly.
|
