Úspěch Puhdys v zahraničí u německy mluvících posluchačů přivedl skupinu a management k nápadu nahrát několik písní v angličtině se „světovým“ zvukem. Proto v Ridge Farm Studios nedaleko Londýna natočili Puhdys v anglickém jazyce výběrové album „Far From Home“. Pod produkcí je podepsán Simon Heyworth, který vklínil Puhdys mezi nahrávání s Georgem Harrisonem a Antony Philipsem z Genesis. Jako zvukový technik pomohl ve studiu Colin Richardson, který některé songy poangličtil. Je to ten maník, co později produkoval Carcass nebo Napalm Death, podobný styl by jste na nahrávce hledali marně. Album kromě příšerného Birrova anglického projevu nic nového (vyjma pěkného obalu a jinak smíchaných nesourodých písní) nepřineslo. Deska v Anglii nijak neoslnila, fanoušci spíše čekali na novinku Ozzy Osbourna, kterou současně nahrával ve vedlejším studiu.
I v monotonní vybledlé šedi běžného života v NDR rockový fanoušek bystří. Rockové pořady v rádiu DT64 (např. Beat Kiste) zařadily do hitparád a přehledů nové a neotřelé soubory a Puhdys tak nešlapali na paty jen souputníci s výbornými alby (Karat s "Schwanenkönig"), ale i nováčci Familie Silly se sexy novoromantickou královnou Tamarou Danz nebo potrhlí Neumis Rock Circus. Bylo znát, že zatuchlá východoněmecká scéna ožívá, díky inspirující a vcelku bohaté nabídce převzatých zahraničních alb domácím labelem Amiga. To všechno hudebníci z Puhdys registrovali a snažili se ze sebe dostat to nejlepší. Jelikož předchozí album „Heiss wie Schnee“ z nepochopitelných důvodů po zvukové stránce ztratilo punc výjimečnosti a posluchače nemile překvapil mírně zastřený zvuk kytar a nevyrovnaný mix, nyní kapela neponechala nic náhodě, využila nově nabytých zkušeností z londýnského studia a přišla s naprosto bombastickým zvukem, který hravě strčí do kapsy 90% dnešní tvrdě rockové produkce.
Hned úvodní „Der Aussenseiter“ (Outsider) je jak hudebně, tak i textově těžký kalibr. Po hudební stránce navazují Puhdys na typ komplikovaných hard rockových skladeb („Ikarus“) s několika změnami tempa a kytarovými záseky, podmalovaných efektními klávesami, výbušným melodickým refrénem a nebývalou agresivitou. I textová složka je skrytě výbušnou směsí :
„Když se narodil, nikdo neviděl, že prý z něj nebude skutečný muž.
I jeho otec byl ztroskotanec, všechno se pokazilo a i jeho syn stojí v jeho stínu.
Ubohý, zesměšňovaný, ale nikdy se nebrání.
Říká: Svůj osud si vyberu sám.
Ano, je to jeho chyba, že není jako ty, nebo ty.
Ano, ale co může dělat s tím, že je jiný než vy?“
Homosexualita přestala být trestně stíhána v NDR v roce 1968, ale tito lidé zažívali ve společnosti mnohá příkoří. Text je napsán tak, aby bdělý úředník oddělení cenzury nemohl přesně identifikovat obsah, ale mezi fandy se tichou poštou tento fakt velmi rychle rozšiřoval. Skladba obsadila v NDR první místo v kategorii „Píseň roku 1982“.
„Wasser und Wein“ je melodická soft rocková jednohubka s neměnným rytmem a výraznou klávesovou linkou, autorsky pocházející od kolegů Lift, na obalu desky autor muziky ale není zmíněn. Asi proto, že jej kapela převlékla do kabátku podle mustru Barclay James Harvest a jejich hitu "Life Is For Living". Text pochází od známého básníka Kurta Demmlera, který se veřejně proti tehdejšímu režimu odvážně vymezoval. Jeho filozoficky pojatý text se zaobírá lidskou důstojností a morálkou :
„Každý den nastoluje otázky, které žádají odpověď
každé ráno nanovo
A odpověďí je
když večer v odrazu zrcadla před sebou nesklopíte zrak“
„Ausgebrannt“ a „Was vom Leben bleibt“ jsou slabšími články alba. Ani skvělé texty nemají šanci zachránit písně s jednotvárnou melodií a dokola opakovaným motivem na klávesy. Že by šlo o náznak první skladatelské bezradnosti? První stranu zachraňuje ponurá „In Nebelmeer“, která kytarovým cvalem připomíná plížící se chladnou mlhu. Druhý frontman Dieter Hertrampf drsným chraplákem zpívá o tom, jak se postavit beznaději a stát se v tom marasmu světlem pro ostatní. Představivost fandů běží naplno. Příjemný melodický hard rock na závěr.
Ponurost se přelévá i na druhou stranu desky. Titulní „Schattenreiter“ má magickou moc. Dokáže temnými riffy, strojovým rytmem a šeptem vyslovovaným názvem natrvalo zahnízdit v mysli.
I nebezpečně syčící zvuk syntenzátoru, který se občas mihne mezi těžkými hard rockovými kytarami umí vyděsit, tomu odpovídá i text o zákonu karmy – vše zlé se nám vrátí a temní jezdci následují naše kroky. Akustická “He, John“ je poctou Johnu Lennonovi. Parafrázuje slavný hit „Imagine“, Puhdys ji složili den poté, co je zastihla zpráva o Lennonově smrti. Právě natáčeli v Anglii svůj cizojazyčný výběr „Far From Home“, a tak měli informace z první ruky. Oslavný text prochází cenzurou bez povšimnutí, partaj v NDR vyobrazovala Lennona, jako kritika západního systému. Song na koncertech vyvolával velké emoce, v jeho půli zhasínají světla a ze záznamu hraje úryvek Lennonovy skladby. „Männlichkeit“ je klasický hard rock „Made in Puhdys“, ve kterém na sebe navzájem poštěkávají oba zpěváci, střídající se po jednom řádku textu, ve kterém řeší, zda může muž ukázat city, což nikdy nebylo v Německu příliš v módě. Předposlední „Der Trinker“ s úryvkem dechovky v úvodu je s trochou nadsázky odpověď na Motörhead. Dosud (ne li vůbec) nejtvrdší kus kapely vůbec pádí rychle k cíli a vypráví o těžkém boji alkoholika se závislostí. V závěru chladí rozpálené tváře i mysl folk rocková „An den Ufern der Nacht“ .
Album „Schattenreiter“ přišlo s nejpůsobivějším obalem v kariéře Puhdys. Nalezneme na něm několik songů s nevídanou agresivitou, kterou kapela kompenzuje hitovými baladami i jednoduššími kousky pro relax.
|
