Nové album anglického kytaristy Frasera Edwardse se vynořilo bez nějakých velkých deklamací, téměř z čistého powermetalového nebe. Byla to každopádně dobrá zpráva - Fraser je typ umělce, který do své tvorby přimíchává velkou porci nadhledu, což se vždy počítá, a to nejen ve zmíněném žánru. Prvotní nadšení nicméně trochu kleslo při zjištění, že půjde v podstatě o instrumentální nahrávku (předešlé dvě desky byly tradiční). Smysl nezpívaných kytarových sólovek většinou nepobírám a přestávají mě zajímat po jedné či dvou skladbách. Jak si v tomto ohledu vede Edwards?
Z jeho desetipoložkového playlistu rozhodně nevymizelo veselí. Pokud by existovalo něco jako instrumentální humor, v tomto případě kytarová pantomima, pak by Angličan mohl tento předmět vyučovat. V jeho hře se promítá několik fragmentů, jako je divoká ekvilibristika á la Dragonfoce (neboli Fraserův jednoznačný inspirační vzor), elektronické prvky evokující hry ze stáje Nintendo, nechybí kytarové zkreslení ani využití jiných nástrojů (banjo). Nejdůležitějším faktorem jsou ale jasně načrtnuté melodické tvary, díky čemuž se Edwards celkem úspěšně vyhýbá nebezpečí podobných nahrávek, tedy do sebe zahloubanému progresivnímu exhibicionismu.
Na temnější strunu Fraser zahraje pouze v titulním příspěvku, i ten se ale postupně změní v odlehčenou jízdu, jež si za cíl neklade jinou úlohu, nežli pobavení. Od "The Haymaker" se ke slovu bude čím čál častěji dostávat banjo, chvílemi až do té míry, že hudba začne evokovat variaci na znělku komediálního pořadu Bennyho Hilla (pamětníci vědí). Lépe si Edwards vede v domovském žánru, tedy melodickém power metalu. V jednom případě dokonce dovolí svému tradičnímu parťákovi, vokalistovi Richardovi Carniemu (Ascension), aby šestistrunnou show doprovodil svým vysoko posazeným hlasem ("The Harvest"), což není špatné a kupodivu to nebortí jinak čistě instrumentální profil nahrávky. Nejsilnější momenty nicméně přicházejí v prstolomných sólových pasážích, které vyústí v melodický powermetalový tvar, podsazený svižnou rytmikou ("The Judge", "The Viking Cowboy"). Stopáž alba je akorát tak dlouhá, aby Fraserovo představení nezačalo lézt na nervy. I přesto se jedná o specifickou záležitost, na kterou musí mít člověk chuť, když ale zatoužíte po nekomplikované a zároveň energické zvukové kulise, může pro vás být album "The Reckoning" trefou do černého.
|
