Odkaz amerických legendárních punkerů Ramones drží dodnes v rukou mnoho následovníků a revivalů. Dalo by se říci, že oprávněně, neboť je to kapela, která pomohla zažehnout zájem o punkovou muziku, byla jednou z prvních (ne-li úplně první), která začala tvořit kratší, tvrdé a zároveň jednodušší songy. Ovlivnění jejich tvorbou připustilo mnoho hudebníků, třeba Kirk Hammet nebo Lemmy Kilmister, a nejinak to bylo u kanadského seskupení The Occult. Mozkem kapely z Montrealu je Eric Savanis, který během sporadického hostování u spřátelených Doom` An Blue dostal nápad založit vlastní projekt. Pojmenoval jej The Occult a během asi půl roku dal do kupy třináct písní. Aby nahrávka měla profesionální parametry, obešel pár kamarádů, kteří pod dohledem zvukového inženýra Maxima Philippa dotáhli ve studiu vše do zdárného konce. Basu nahrál Gianni Berretta z gothic metalových House of Dusk, bubny s přehledem nabušil spídař Justin Piedimonte z Immortal Guardian. Všechny kytarové party na studiový pás zvěčnil Alex Klimatiris z punkových Purple Meadow a Eric se ujal produkce a vokálních partů.
Výsledek je logicky nejen Erikovým dílem, ale rovněž průnikem všech osobností, které se na vzniku desky podílely. Výsledný sound osciluje kdesi mezi punk rockovými tanečky „Strangling Republicans“, „Dots“, „Gotta Love Those Humans“ a „Occupy Unite“, a zní jako mix Dead Kennedys a Misfits. Již podle názvů skladeb je jasné, že se řeší vnitropolitická situace ve Státech.
Pak tu je pár písniček, které nejvíce připomínají Ramones, i zpěvák se snaží o podobný výraz, nemluvě o klipu ve stejně potemnělém duchu – „Watch You Die“, „20 Years“, nebo „Team Satan“. Textová složka je odlehčenější, s horrorovou tematikou. Zbývající songy jsou kombinací metalu, punku a gothic rocku, v některých okamžicích připomenou legendární Type O Negative („Deth Doll“).
The Occult produkuje kanadský punk/metal na různé způsoby a v různých rychlostních obrátkách potěší na párty, nebo při noční jízdě po dálnici. Příznivce Ramones obvzláště.
|
