Řecká formace Steel Arctus za krátkou dobu své existence vydává už druhé dlouhohrající album. Heavy metal, kterým se kapela prezentuje, patří v současnosti mezi nejexponovanější tvrdě hudební subžánry. Zorientovat se v množství vydávaných nahrávek znamená obrnit se trpělivostí a počítat s tím, že zhruba 95% spuštěných alb nebude hodno významnější pozornosti. Že se Řekové velmi pravděpodobně začlení do minoritní skupiny kvalitních interpretů, prozradil zářijový singl „God Of Fire“, ve kterém exceluje frontman Tasos Lazaris, a to způsobem, který doslova blaží mozek i duši.
Je to Lazarisův výkon, jenž na sebe při poslechu alba „Master Of War“ poutá největší pozornost. Výškové momenty, při kterých pokouší hlasivky způsobem, za nějž by se nemusel stydět ani Rob Halford, jsou pozoruhodné. Tento výkon podporuje dvojice spoluhráčů, z nichž vynikají kytarové kreace borce vystupujícího pod zkráceným jménem Nash G. Na startu úvodní titulky oba hudebníci předvedou své fígle, nejprve slyšíme živoucí vyhrávky, a poté už zavýská Tasos se svým falsetem. K tomu thrashem nasáklé riffy, celkově tažná údernost skladby a první povedený příspěvek nahrávky je na světě.
Ten druhý přijde hned vzápětí. „Midnight Priest“ potěší powermetalovým entrée včetně kláves, zdvojenými zpěvy a příjemně vypjatým melodickým refrénem. „Flames Of Hades“ středním valivým tempem a jemným náklonem k US poweru příliš nepřesvědčí, omylem jsou i Lazarisovy skluzy do hlubších poloh. Jde však jenom o dočasný výkyv, jelikož poté už slyšíme první tóny zmíněné singlovky „God Of Fire“, která nás díky zpěvákovi vrátí do dob alba „Painkiller“ od Judas Priest. Resumé je jasné: kdo má rád nebetyčné výšky, bude se při poslechu této skladby cítit jako v ráji.
Vtělení do páně Halforda pokračuje v songu „Cry For Redemption“, kde zaslechneme i precizně vyvedené sólo, na odvrácené straně ale leží irské motivy, které příliš nezapadají do tonality dané písně. V závěru alba tato skladba figuruje podruhé, tentokrát v instrumentální verzi, čímž se smíšené pocity z vnesení irského folku zdvojnásobí. Ještě předtím nás ale čeká příjemný zážitek ve formě stopy „Hear My Battlecry“, která nabídne výborně odlehčený refrén ve stylu australských powermetalových kapel Ilium a Black Majesty. Je pravda, že singl původně sliboval o něco vydatnější metalovou nálož, než se kterou nakonec řecké těleso vyrukovalo, pozitiva nicméně převažují a pokud bych měl určit nejlepší heavymetalovou nahrávku posledních měsíců, ukážu právě na fošnu „Master Of War“.
|
