Patnáct let, které uplynuly od vydání debutového počinu „Domine“, se argentinská powermetalová kapela rozhodla oslavit jeho oprášením. Došlo ke kompletnímu nahrání celé desky a některým aranžérským úpravám, ale nezůstalo jenom u toho. Součástí výroční edice je i druhý disk, na němž s oživením starých písní pomohla celá plejáda hostů. Krom některých neznámých jmen z tamní scény se v soupisu objevují i Evropané Ivan Giannini, Simone Mularoni, Olaf Thörsen a velká řada dalších. Otázka zní: stojí vůbec hudba Dragonfly za takto velkolepě pojatou akci?
Z přísně kritického hlediska spíše ne. Přestože na debutovém albu, stejně jako na některých následujících řadovkách, nalezneme dobré i velmi dobré skladby (osobně doporučuji kousek „Dragonfly parte II“ z desky „Alma Irae“), z celkového pohledu nejde o nic, co by převrátilo powermetalový svět naruby nebo volalo po svolání desítek námezdních hudebníků. Ale na druhou stranu proč ne, třeba se tímto způsobem o existenci kapely dozví noví fandové, pro které se hudba Argentinců stane příjemným povyražením (další podmínkou je tolerance ke zpěvu ve španělském jazyce). Bonusový disk s hostujícími umělci lze každopádně považovat za extravagantní záležitost, která původní skladby ničím zásadně neobohacuje. Proto se budeme zabývat pouze diskem číslo jedna.
Album rozjíždí klasická hitovka kapely. Kousek „Solo Depende de Ti“ nepostrádá přitažlivé žánrové charisma, které je nejsilnější v převratu slok do rychlého tempa, zpěvném refrénu a parádním sólovém partu. Otěže skladby má pevně v rukou nejen tradiční nástrojové osazenstvo, ale i zpěvák Pablo Solano, jehož hlas je s Dragonfly spojený jako pivní mozol s milovníkem zlatého moku. Rytmus desky poté ovládne střední tempo několika dalších skladeb, z jejichž běžnější úrovně vystupuje několik příjemných momentů, jako pianová preludia a neoklasické motivy. Přesto výraznější zalarmování pozornosti přijde až s nástupem skladby „Regresa a Mi“, která patří do výstavní síně nejen této kapely, ale i celé španělsky pějící powermetalové scény.
A vůbec nic na tom nemění skutečnost, že jde o ploužák. Jestli má někdo na pomalé rockové songy patent, pak jsou to právě skupiny z prosluněných zemí, používající jazyk, který má k patosu osudově blízko. Skladba je romantickým klenotem, u něhož nezůstane jediné dívčí oko suché, a to zejména při refrénu a vypjatém pěveckém finále. Při posuzování metalového alba sice není optimální, když jeho vrchol tvoří balada, ale v tomto případě se nic pohoršujícího neděje, jelikož na nás číhá ještě několik chytlavých rychlomelodických jízd. Patří sem kousek „En los Confines del Inferno“, instrumentálka „Paganini Suite“ s nádherným kytarovými sólem, a v neposlední řadě finální, klávesovou hrou okysličená stopa „Dragonfly“, která se kvalitou řadí po bok úvodní kompozice. Důvodů, proč nepohrdnout výročním albem „Domine XV“, je zkrátka dost, a pakliže náhodou patříte mezi powermetalové fanoušky, kteří se s daným počinem nebo dokonce kapelou seznamují poprvé, nemusíte s poslechem tohoto díla váhat ani jedinou sekundu.
|
