Největší vlna nostalgie pomalu upadala a nastal čas oslovit fanoušky něčím novým. V pravý čas se na kapelu obrátil kontroverzní politik z bývalé staronové vlády, ministr vnitra Peter-Michael Diestel a objednal si hit pro fotbalový klub FC Hansa Rostock, kterému šéfoval. Dieter Birr nelenil a napsal stadionový hit s masivním zpěvným refrénem „FC Hansa, wie lieben dich total“, nechyběla ani zakomponovaná citace E. Morriconeho, kterou jako intro později použila Metallica. EP s několika verzemi tohoto songu a klip s chorálem rozjuchaných fotbalistů je poměrně raritní záležitostí, podobně jako techno verze „Alt wie ein Baum“ 1995.
Aby z odkazu kapely netěžily jen gramofirmy, sestavila kapela tentokrát skutečně živý záznam „In Flagranti“, vydaný v roce 1996. Částečně odhalila fandům proměnu z rockových bouřliváků na věkem zklidněné padesátníky. Ze sedmi zářezů z dob NDR to zabouřilo pouze v předrevoluční „Neue Helden“, ostatní starší kousky byly vybrány spíše z folk rockové části repertoáru. Z nového období adrenalin v krvi rozproudil pouze hit „Keine Ahnung“, jinak kapela jela na jistotu – živě předvedla singlové hity v soft rockové haleně, včetně popové „Halbzeit“, kterou pěl Harry (vládnou trochu pochyby, zda jeho zpěv nejede na playback). Překvapily nevydané novinky „Kühle Lady“, „Nirvana“ a song „Ewig Leben“ z období, kdy Dieter Birr zkoušel štěstí s Maschine & Männer. Trochu nepatřičně působila na konec přilepená skladba „Was gut ist setzt sich durch“, která byla natočená k reklamnímu spotu Berliner Pisner, ale Puhdys se za podobné spolupráce nikdy nestyděli. „In Flagranti“ nedopadlo nijak špatně, kapela byla vždy spíše koncertní kapelou, která dokázala do studiových verzí vnést více energie i živosti a podle nadšeného jásotu mezi skladbami je patrné, že tuto poněkud zklidněnou tvář přijalo i publikum.
Reedice starších titulů, návštěvy různých německých televizí a reklamní spoty zvedaly kapele popularitu, ale stále se jí nedařilo postoupit mezi první ligu na německém sjednoceném trhu. Že je průnik možný, dokazovali kolegové Silly a tak se muzikanti s firmou rozhodli napřít veškeré úsilí ke zdolání tohoto cíle. Bylo domluveno nahrávání a míchání ve věhlasném Dierks studiu u Pullheimu (tam, co vznikaly veškeré zásadní desky Scorpions či Accept).
Na novinku s názvem „Frei wie die Geier“ se složilo opět několik skladatelských týmů. Polovinu dodali Dirr s Meyerem, jejich příspěvky vždy tvoří pevnou a kvalitní kostru alba. Úvodní „November in Mai“ toto pravidlo však nepotvrzuje, jedná se o lascivní pop bez větší přidané hodnoty, hudebně i textově. Podobně začíná i melancholická „Leere Hände“ o smutném životě alkoholika, ovšem členitě vyskládaný rockový refrén skladbu řádně nakopává. Následující živelně pulzující „Feige, Geil Und Gnadenlos“ s typicky Puhdys hard rock feelingem se hodně povedla (obsahuje vážně skvělé kytarové sólo!).To platí i o vtipné „Leck mich am Arsch“, tvrdé skladbě s hitově vystavěným refrénem „Vyliž mi prdel a uvidíme se později“, což dává upomenout na katapultí „Někdy příště“. Postupy v unaveném ploužáku „Tau mich auf“ jsme slyšeli už mnohokrát, skladba lehce nudí. Že i pop se dá dělat s grácií, dokazuje noblesní song „Gigolo“, který byla napsán pro film „Comeback für Freddy Baker“ s hvězdou stříbrného plátna Mariem Adorfem. Vzpomínáte na knírkatého padoucha z Vinnetoua? V tom snímku se dokonce v epizodních rolích mihli tři členové Puhdys . Závěrečný country rock „Keinen Tag Bereut“ musí posluchač brát jako vtípek na rozloučenou, text nápadně připomíná „Stovky hotelů“ od zmiňovaných českých veteránů. Kdo se obává při vyslovení skladatelského dua Hertrampf/Carsten úděsných německých šlágrů, které se objevily na minulá albech, tak ať rovnou přeskočí „Deine Worte Sind Stumm“. Kupodivu další dva jejich příspěvky zní celkem obstojně. Jednou z nich je titulní soft rocková „Frei wie ein Geier“ ("Volný jako sup"), která zatíná dráp do nešvarů kapitalistického systému, jehož důsledky na občany bývalé NDR tvrdě dopadají:
„Vidíme do dálek
cestujeme do vesmíru
objevujeme nové hvězdy
ale tady kolem je všude hniloba
Volní jako supi letíme nad tou spouští
a po nás potopa“
I jejich poslední příspěvek „Vergiß Es“ je poměrně živou rockovou záležitostí, zajímavě je pojatý duet s Tobiasem Künzelem, který řádek textu po svém komentuje. Evidentně opět scházel další materiál, proto další skladatel Rudnik dodal dva pop rockové songy, „Steh Auf Und Lauf“ (pěkný, motivující text) a „Laß Mich Wie Ich Bin“ se zvonivou akustikou, které by se mohla zařadit do repertoráru další z tisícovky podobných kapel. To v bledě modrém platí o příspěvku K. Scharfschwerdta a studiového klávesáka Falcknera. Průměrná „Laß Uns Den Rest Bewahren“ je uvedena pro větší utrpení ve dvou verzích s různými aranžemi a zpěvem obou kytaristů, snad aby si posluchač vybral, kdo to zvládl lépe.
Na albu „Frei wie die Geier“ si kapela dala záležet. Firma zaplatila drahé studio a zvuk i aranže jsou dechberoucí. Je tu ale jeden problém – skutečně dobrých písní není ani polovina, i některé songy od muzikantů z Puhdys jsou vcelku průměrné, nemluvě o písních externích autorů, které ještě více rozmělnily původní tvorbu souboru.
|
