„Nechtěl by si zkusit napsat taky něco pro nás?“ zeptal se při klábosení někdy v roce 1996 svého souseda Dietera Birra dozorčí rady Eisbären Berlin Rudi Simon při zmínce o písni pro FC Hansu, kterou Puhdys na zakázku nahráli. Slovo dalo slovo, za několik dní bylo hotovo a první dema už poslouchal management klubu ve své kanceláři. Z počátku se jim skladba (i cena 50 000 marek) moc nepozdávala, nakonec se do základů domixoval chorál čtyř stovek věrných fandů a singl "Hey,wir woll`n die Eisbaern sehn" byl na světě. Puhdys jej představili živě před zápasem, ale chytil se až za nějaký čas, mezitím ji ukradlo mnoho sportovních týmů po celém světě a lze ji zaslechnout dodnes třeba na party v klubech na Malorce, kde si myslí, že jde o agitku pro záchranu ledních medvědů. Z této hymny se nakonec vyklubala nejznámější píseň Puhdys po sjednocení.
Tak jako všude kolem, tak ani tomuto souboru se nevyhýbaly smutnější události. Vše bylo vyjádřeno v textu písně na druhé straně singlu Ledních medvědů, „H`Arrivederci“ :
Tiché slzy a slovo na rozloučenou
Zbývají vteřiny od posledního akordu
Než odejdeš
Venku vítr odfoukne léto pryč
Každý námořník se jednou vylodí
A vše, co zůstane je vzpomínkou
Byl to kousek napsaný na rozloučenou se zakládajícím členem Harry Jeskem, kterého delší dobu trápily problémy s pískáním v uchu a závratěmi a další zatěžování sluchu by vedlo k jeho nevratné ztrátě. Harry si snažil vyjednat možnost občasného vystoupení s kapelou, to ale neprošlo a po koncertě 4.10.1997 v Rostocku se s ním ostatní hudebníci touto písní rozloučili. Jako náhrada za Harryho nastoupil Petr Rasym, bývalý člen několika kapel, mj. Stern Meißen či Datzu a příběh kapely mohl pokračovat.
Puhdys překvapivě podepsali smlouvu s BMG a Dieter Birr započal práce na novém albu. Jako návnada bylo vydáno šílené EP„Hipp Hipp Hurra“, které způsobilo pozdvižení, podobně jako v roce 1982 songy ovlivněné módním stylem NDW. Skladba parafrázovala na konci devadesátek tolik populární rave a techno styl s kapkou EBM ve stylu KMFDM. Pomatený text s dusající muzikou se vyjadřoval k euforické době konce milénia.
V Playboyi je Kati Wittová
Vzestup, prosperita a ekonomický zázrak
Mléko oživí unavené muže
Nylon, plast, Dederon, roboti a Robotron
Chemie nás zkrášlí navenek i zevniř
Dneska nikdo nechodí pěšky
Z Wartburgu je Mercedes a z Trabanta Golf
náš manažer je Rolf
Nové album „Wilder Frieden“, na které byl tento song umístěn v extrémnější verzi mixu (na EP je jasně poznat, jakým vývojem skladba prošla) již nebylo snůškou materiálu od několika týmů, jak tomu bylo na předešlých deskách, ale vše vzalo pevně do rukou duo Birr/Meyer. Kdo si představoval, že se tím ujednotí stylová roztříštěnost kapely, ten se krutě mýlil. Stačí si poslechnout jednu z nejtvrdších skladeb kapely - „Wut Will Nicht Sterben“, kterou Dieter Birr napsal jako poctu pomalu stoupající hvězdě Rammstein. Imponovala mu snaha kapely z východní části Německa dobýt svět za použití svého rodného jazyka – němčiny. Proto zkontaktoval Tilla Lindemanna, který kompliment a úctu od Puhdys přijal a zpětně opětoval. Dostavil se do studia a démonicky zapěl v refrénu industriálně metalové skladby, která získala popularitu fandů obou táborů. Mnohem menší nadšení zavládlo ve firmě Motor, která spadala pod Universal a zastupovala Rammstein. Po vydání EP došlo na konfrontaci právníků obou stran a výsledek byl nemilosrdný. Novinka Puhdys byla po týdnu stažena z prodeje a refrén ve skladbě musel přezpívat Dieter Birr. Dnes na síti koluje nespočet verzí a mixů, a mnohý posluchač netuší, kdo je vlastě skutečným autorem.
(na raritní fotografii oba baskytaristé - Harry Jeske a Peter Rasym)
Podobně samplované metalicky řezavé kytary a temné syntenzátory ala Rammstein jsou patrny i v úvodní „Wilder Frieden“, v níž umně kontrastují s melodickou linkou zpěvu. Došlo i na romantičtější záležitosti - Štědrý den byl nedaleko, tak se servírovalo několik vánočně laděných songů k usebrání. Jedná se o pooakustický „Du Hast Schuld“ a závěrečný „Leise Weht Der Wind (Weihnachtslied)“ s mohutným doprovodem varhan. To vše završuje syntíková groteska „Ich Bin Der Liebe Gott“ ve stylu Maxim Turbulence. Kapela myslí nejen na vánoce, ale i na konec milénia, proto zařazuje patosem přetékající střednětempý cajdák, „Auf, In`s Neue Jahrtausend“, určený pro skalní členy fanklubu na silvestrovský přípitek. Velmi se povedly „Dieser Tag Gehört Dir“ a „Wie Ein Strom“, které se řadí do zlatého fondu folk rockových songů a hard rocková „Schieß Mich Ab“ jež by se hodila na fotbalové stadióny. I zpěvná pop rocková „Höhenflug“ se drží nad průměrem.
Je tu i několik písní, které kdyby zmizely, nikdo by asi nenadával. Třeba soft rocková „Normales Glück“ o vztahu černocha s Němkou, politicky korektní text jistě mnohý fanda kapely ocení. Rovněž pokus o rap „Nie Getraut“, který rozebírá nákazu pohlavně přenosné nemoci, námořnicky rozhoupaná „Eine Frage Der Ansichts“ s balalajkou nebo živý záznam „Gigolo“ s hercem Mario Adorfem, který se marně pokouší o zpěv…
U velké firmy je třeba mít výsledky a to se celkem povedlo, kapela se inspirovala novými trendy a deska se čtyři týdny udržela v první třicítce německé hitparády. Ač stylově opět guláš, ale na druhou stranu svůj oblíbený kousek si tu našel pomalu každý, o albu se psalo, skandál s Rammstein také pomohl. A to se počítá.
|
