RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Devin TOWNSEND - Lightwork

Devin Townsend nás minulý rok oblažil zajímavými experimenty v podobě desek „The Puzzle“ a „Snuggles“, nicméně je nutné zdůraznit slovo „experimenty“. Oba počiny byly spíše pro skalní fandy a byly velmi obtížné na poslech. Nyní vyšlo album nové a konečně další řadové, které navazuje na tři roky staré „Empath“. Novinka dostala jméno „Lightwork“ a velice pěkný obal s motivem majáku (a chobotničky). Ačkoliv má za sebou Devin hromadu nahrávek, dokáže překvapit a přijít s něčím netradičním. Na „Lightwork“ se drží více při zemi a spíš je z desky cítit touha natočit příjemné album na poslouchání. Samozřejmě se pohybujeme ve vodách progresivního rocku a metalu, nicméně album patří k nejvíce posluchačsky přístupným, jaké kdy Townsend udělal.

"Lightwork" začíná z pozvolna, postupně se rozjíždí a doslova rozkvétá. „Moonpeople“ je milým, pohodovým úvodem, který jako by posluchače na přivítanou pohladil. Zpočátku připomíná tvorbu éterické Enyi, postupně však skladba (stejně jako celé album) roste. Přibývá rockových elementů a vrstev hudby. Všemu vévodí chytlavý refrén. „Lightworker“ překvapí fanfárovitým úvodem, aby se vrátil k pohodové auře, jakou nastolila první skladba. Devin servíruje hitový refrén, který může upomenout na styl, jakým se prezentoval na desce „Epicloud“.

„Equinox“ zabrnká o něco více na progovou strunu. Townsend si více hraje s elektronikou a popem. Místo klasicky zpívaného refrénu má prostor zajímavý a líbivý kytarový motiv, který se prakticky ihned usídlí v paměti. Skladba podtrhuje to, co platí pro celou nahrávku – na první poslech může působit obyčejně a nesmírně přímočaře, ale při dalším zkoumání objevíte spoustu detailů a hudebních vychytávek. Možná největším hitem desky je „Call Of The Void“. Pohodové sloky kontrastují s parádním refrénem. Pop/rock není sprosté slovo a Townsendovi prostě sluší. Směrem k prog rockové vynalézavosti zavelí „Heartbreaker“, jenž je možná až příliš zdlouhavý a kratší stopáž by mu neuškodila. Větší napětí a příklon k tvrdšímu výrazu přinese „Dimension“. Tajemný úvod kreslí skvělou atmosféru. Townsend ukazuje, jak si umí pohrát s formou a dovede skladbu postupně formovat, nechat růst a gradovat. Potěší metalové riffy i poněkud bláznivé kytarové sólo Mikea Keneallyho. „Celestial Signals“ je dalším z řady hitových songů, tentokrát s pořádně epickou atmosférou. Toátlně ujetým kouskem (v dobrém slova smyslu) je „Heavy Burden“, která hraje hudebními barvami a tvůrčí svobodou. Návratem k Enya módu je závěrečná epická „Children Of The God“. V deseti minutách vás vezme na myšlenkovou a melodickou pouť a příjemná hudba vás bude unášet kamsi daleko.

„Lightwork“ má necelou hodinu a Devin Townsend kombinuje prvky, jaké použil na deskách „Epicloud“, „Empath“, či na relaxační „Ghost“. Z první jmenované má hitovost, lehkost a místy takřka duchovní atmosféru. Z dosud poslední řadovky „Empath“ je využita tvůrčí svoboda a hravost. I přes zdánlivou jednoduchost je „Lightwork“ progresivně rockovou deskou. S „Ghost“ album spojuje pohodovost a takřka relaxační účinek. O to se možná snažil loňský experiment „Snuggles“, ale ten byl ve výsledku nudný a nevýrazný.

Pokud si pořídíte limitovanou edici, dostanete navíc druhou desku „Nightwork“ (nebojte se, zde se nezpívá o Ústeckém kraji a teplákové soupravě...). Disk uspokojí především ty, co by rádi tvrdšího Devina. „Starchasm pt.“ nabídne tvrdé riffy, místy jak od Strapping Young Lad, a především duet s Anneke Van Giersbergen. Je to epické, je to metalové a povznášející zároveň (a na kytaru si zahrál Steve Vai). V duchu Strapping Young Lad vás rozseká „Fractions“, jakýsi ekvivalent „Hear Me“ z minulého alba „Empath“ a Devin se v něm pořádně death metalově vyřádí, refrén je neskutečně zabijácký. Je tu i desetiminutová kouzelná disco/trysko/metal/pop bláznivina „Precious Sardine“, další songy se již uklidní a navážou na příjemnou notu z „Lightwork“.

Jako by chtěl Devin Townsned svým fanouškům trochu vynahradit nepřístupný a ve finále nepříliš zábavný experiment "The Puzzle“ a „Snuggles“. „Lightwork“ se nese na vlně příjemné a chytlavé muziky, která není na jeden poslech. Jsou tu hity, které si vás získají velmi brzo, ale na desce je toho hodně k objevování. Komplexní a silná nahrávka, která má potenciál stát se stálým návštěvníkem vašich přehrávačů.

Tomáš Marton             


hevydevy.com

YouTube ukázka - Lightworker

Seznam skladeb:
1. Moonpeople
2. Lightworker
3. Equinox
4. Call of the Void
5. Heartbreaker
6. Dimensions
7. Celestial Signals
8. Heavy Burden
9. Vacation
10. Children of God

Sestava:
Devin Townsend – vše

Rok vydání: 2022
Čas: 55:54
Label: InsideOut Music
Země:Kanada
Žánr: progresivní rock od Devina Townsenda

Diskografie:
1997 - Ocean Machine: Biomech
1998 - Infinity
2000 - Physicist
2001 - Terria
2004 - Devlab
2006 - The Hummer
2007 - Ziltoid the Omniscient
2019 - Empath
2021 - The Puzzle
2021 - Snuggles
2022 - Lightwork

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 21.12.2022
Přečteno: 1421x




počet příspěvků: 2

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
U mňa funguje...30. 12. 2022 9:36 Meres
kolovrátekDevin celkem...29. 12. 2022 19:40 Antony


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.14182 sekund.