Kapela nijak nepolevovala na tempu, v roce 2006 se objevilo na trhu druhé pokračování koled pro vánoční nezmary „Dezembernächte“, které sponzoroval T-Mobile a bylo k mání jen na jeho pobočkách. Kdo to potřeboval vidět naživo, mohl zakoupit i DVD. V následujícím roce proběhlo i několik obřích koncertů s Karat, Silly a Veronikou Fischer se symfonickým orchestrem v zádech, z kterého bylo pořízené double DVD „Ostrock In Klassik“. Puhdys se připravovali na oslavy čtyřicátého výročí existence souboru, chystali další audiovizuální záznam výročního koncertu (2 DVD Puhdys Live in der O2 Arena v Berlíně) a v ten samý rok plánovali vydat další řadovou desku.
Takový zápřah by zvládl málokdo, na skládání a cizelování nového materiálu mnoho času nezbývalo. Kapela se přesunula k nezávislé firmičce BuschFunk, která se orientovala na umělce z bývalé NDR a rozloučila se s dlouholetým spolupracovníkem a producentem André Kunzem. Nahradil ho produkční tým, který se technicky podílel na živých nahrávkách souboru. Byl v něm především Rainer Oleak (bývalý spoluhráč Petera Rasyma z Datzu) a masteringový inženýr Bo Kondren, který se dříve věnoval spíše elektronice a jazzu. Ve výsledném zvuku na novém albu to je znát, přibylo elektronických parádiček v aranžích, došlo i na občasné pokusy zapojení samplů, napodobujících zvuk symfonického tělesa.
Při zběžném ohledání obalu může být nezasvěcený muzikolog poněkud zmaten uvedenými pěti letopočty. Je to však jen upozornění na čtyřicetileté výročí vzniku souboru, nejedná se tedy o jeden z desítek výběrů hitů Puhdys. Tuto doměnku by mohlo potvrdit zařazení studiových verzí dvou letitých písní z živáku „In Flagranti“ - „Nirvana“ dostává decentní symfonický kabátek, „Kühle Lady“ je naopak přitvrzena a a rozšířena o mohutné stadionové chorály. Proč je však nově zpracován řadový song Wenn Träume sterben“ z legendárního alba „Perlenfischer“ (spíše pokažený novou úpravou), zůstává záhadou.
Textově se kapela ke kulatému výročí vyjadřuje v úvodní „Lust auf Abenteuer“, ve které je naposledy cítit nepatrný odér „Rammstein“. Následující „Hier oben“ má krásný klenutý a zpěvný refrén, ale jinak je to v podstatě sestra „Meine zweite Leben“ z předchozího alba, i s poněkud sterilním rytmickým podkladem. Na desce najdeme i dvě milostné balady v podání obou zpěváků – Birrovu „Ich liebe Dich“ s jemně naostřenou kytarou a Hertrampfovu „Deine Flügel“ s příjemně zakomponovaným klavírem. Ostatně klasický zvuk piána je na albu slyšet překvapivě poměrně často. Do tohoto soudku zapadá i vánočně laděný country kousek „Gefühle“ s foukací a snad i tahací harmonikou. „Abenteuer“ je klasický folk rockový song, jakých mají Puhdys na kontě několik desítek. Formálně na něm nenajdete chybičku, ale je až příliš lehce zaměnitelný s několika staršími písněmi. Nebo to lze označit za typický produkt a trademark hlavního skladatele? Z tohoto vzorce se naštěstí vymaňuje intimně laděný blues song „Berlin“, ve kterém Dieter Birr s melancholií sobě vlastní vzpomíná na dávné časy po pádu Berlínské zdi :
„Otevřely se nové horizonty, nová budoucnost v dohledu
Slunili jsme se v opojení svobody, opili se štěstím
Ale když jsme vystřízlivěli a probudili se do běžného života
Někomu zůstal jen stesk a pohled zpět“
Jako tank se valí hard rocková „Schänder“ v neúprosně strojovém rytmu (tak jako hit „Geh zu ihr“), nechybí mu však výrazná melodie a sedmdesátkový retro nádech, patřičný pozitivní dojem „kazí“ ponurý text o týraných dětech. Po „Berlin“ jde o další výrazný song na albu.
„Ohrwurm“ je svižnější a rozjuchanější verze dávného hitu „Lebenszeit“ s naprosto nesmyslným textem, korunu tomu nasazuje závěrečná sounthern rocková „Im Tivoli“ ve které muzikanti popisně vzpomínají na svůj první koncert.
Oproti předchozí moderní desce, která byla nabitá hity, jež reflektovaly aktuální současné rock/metalové trendy, „Abenteuer“ opět upadl do neurčitého mixu hard rocku, zaměnitelných folk rockových songů a archaicky znějících písní s country nebo jižanskými prvky. Snad byl retro nádech záměrem vzhledem k oslavám čtyř dekád existence souboru, přesto se na mnoha místech slyšitelná recyklace starších nápadů poněkud zajídá. Frekvenčně ořezaný a plochý zvuk rovněž srazil body dolů. V celkovém součtu se to projevilo v mnohem slabším zájmu fandů, kteří spíše zavítali na některé z četných živých vystoupení v symfonické či akustické podobě. Ale o tom až příště.
|
