Pokud bychom se zmínili o všech událostech z roku 2009, tak by předchozí recenze překročila svoji kapacitu. Je nutné se ještě jednou do tohoto období vrátit a zaměřit se na jednu zajímavou nahrávku, která tehdy vznikla. Po kooperaci se symfonickým tělesem, různými techno remixy starších songů a speciálně pojatými „vánočními“ deskami kapele Puhdys jeden formát do sbírky chyběl a tím byl módní „unplugged“ záznam. Tento nedostatek byl napraven dvojalbem „Akustisch - Die Hits live“, které bylo zaznamenáno na jednom z dvaceti „neelektrických“ vystoupení - 30.4.2009 v Baunatalu.
Kapela se na koncert patřičně personálně dovybavila nad rámec obvyklé sestavy. Zpěvák Dieter Birr pozval syna Andyho, který rozšířil kytarovou sekci, klávesovou podporu získal i Peter Mayer v podobě Conrada Oleaka (syn producenta) a bubeník Klaus Scharfschwerdt byl rytmicky podpořen synem Nickem.
Po symfonickém intru celý koncert slibně rozjíždí „Königin“, což je jedna ze skladeb, která by mohla méně oddanému fanouškovi do této doby proklouznout, neb byla přifařena jen jako bonus k výběru „Puhdys - 1969-1999“. Nutno poznamenat, že by to byla velké škoda, neboť je to typicky svižný folk rockový song, který v akustické podobě ještě více rozkvétá. Překvapuje plně dynamický zvuk, čitelně oddělené nástroje (tři akustické kytary běžně v nahrávce nerozeznáte) i doprovodné vokály. Tady si studiové trio Kondren, Surrey a Oleak po předchozím zvukově zpackaném albu napravuje reputaci. Puhdys se za čtyři dekády jasně vyprofilovali do mluvčích lidí, kteří s nostalgií vzpomínají na doby svého mládí a zaniklé vlasti – NDR. Tomu odpovídají i texty několika písní, je tomu tak i v té úvodní :
„Úplně první trabant,
deset let po absolvování střední školy,
uzavřená vlast,
přísaha lidu
A za železnou oponou běžel film
o štěstí v ráji
který vůbec nebyl pravdivý“
Následuje hymna Puhdys – ikonický „Perlenfischer“ v novém provedení s dvěma linkami kláves, dotažený téměř k art rockové dokonalosti. Není co dodat ani k následující „Mein Zweites Leben“, z velmi povedeného alba „Alles Hat Seine Zeit“. V navazující „Was Bleibt“ se opět nostalgicky vzpomíná na doby dávno minulé a publikum se poprvé hlasitým zpěvem zapojuje. Novou energií oplývá další neoficiální hymna NDR, jak byla v osmdesátkách přezdívaná „Ich Will Nicht Vergessen“, ve které publikum tleskáním do rytmu pobízí kapelu k vyšším výkonům. Poněkud překvapivě je zařazena Dieterem Hertrampfem zpívaná převzatá „Hiroshima“, ve které nutno vyzdvihnout pěkně aranže perkusí a řeckého strunného nástroje bouzouki, ale někteří posluchači by jistě uvítali spíše zpracování některé ze stovek původních songů Puhdys.
I když je výběr songů inspirován samplerem „20 Hits aus 30 Jahren“, je třeba pochválit dramaturgii za zařazení aktuálnější produkce v podobě „Abenteuer“ a „Ohrwurm“, kde (nejen tam) skladby pěkně oživuje Fender piano Conrada Oleaka, které doplňují fanfárovité plochy Petera Meyera. Po energií nabitých kouscích dochází k určitému zklidnění v ohlédnutí směrem k „předrevolučnímu“ albu „Neue Helden“ zásluhou posmutnělé „Leben is Kurz“, tichou vzpomínkou na textaře Kurta Demmlera, který tragicky opustil svět dva měsíce před natáčením záznamu. Text, který před třemi dekádami stvořil, se stal jeho vlastním mrazivým epitafem :
„Život je krátký a smrt tak dlouhá,
smrt je mlčící píseň života
Tam kde se rozkládá ticho
Už není důvod proč žít.“
Druhé výlet k „Lovci perel“ v mírně zrychlené „Wenn Träume sterben“ je velmi povedené a na řadu přichází druhé smutnění s připomenutím úmrtí Johna Lennona v jedné z nejúspěšnější písni kapely „Hey John“. Oba kousky se od originálu příliš neliší, to nelze říci o závěrečné „Bis Ans Ende Der Welt“, která působí oproti originálu uvolněněji a nechybí ani pověstné saxofonové sólo, kterého se zde zhostil Peter Meyer.
K výběru písní na druhém „unplugged“ cédéčku může mít leckdo výhrady. U poslechu legendárních a milovaných folk rockových kousků „Lebenszeit“,“Alt wie ein Baum“ nebo „Wenn Ein Mensch Lebt“ všichni zaplesají, zrovna tak u živočišné „Erinnerung“ s mezihrou ve stylu world music nebo hypnotické „Geh zu ihr“ s dvojsmyslným textem. Podobné nadšení již nepanuje u zpracování „Evig Leben“ z Birrova sólového období, neboť nepůsobí nijak objevně, ani u „Regen“, které bez rytmiky působí až moc uhlazeně. Naopak strojové bicí z originál verze nesvědčí původně hard rockovému dupáku „Rockerrente“, přitom úvod s harmonikou a bouzouki má velký potenciál. V závěru lze najít i několik vyloženě sporných songů, které již v originálu nejsou žádným zázrakem a tím pádem je ani akustické pojetí nespasí. To platí o hospodské odrhovačce „Eine Frage der Ansicht“ nebo jižanské „In Tivoli“. Vyloženě o přehmatu se dá mluvit v souvislosti se zařazením stadionové halekačky „Hey, Wir Woll`n Die Eisbären Seh`n“, která si s „unplugged“ aranžemi nerozumí, nabubřelá „Das Buch“ je po letech v roli závěrečného songu již kapánek otravná. Nicméně lid obě miluje, tak tu musí být.
Akustické pojetí k písním Puhdys sedí, konec konců z drtivé části vznikly za pomocí španělky. Převážná část dostala nový rozměr díky masivnímu zvuku tří kytar a dvou nazdobených klávesových linek. O vhodnosti zařazení některých písní lze polemizovat, ovšem nelze se asi zavděčit všem. Rozhodně je nutné pochválit kvalitně sejmutý a dynamický zvuk, bez kterého byl zážitek poloviční.
|
