Německá Xandria se na první pohled prezentuje jako symfonická kapela, někdy to ale vypadá, že jde o jakousi zvláštní variaci soutěže "hledá se nejlepší zpěvačka". Vokalistky Xandrie za mikrofonem věru dlouho nepostojí, mnohdy navíc z kapely odcházejí pod lavinou bouřlivých emocí. V případě nejnovějšího titulu "The Wonders Still Awaiting" si hlavní porotce Marco Heubaum vybral zpěvačku Ambre Vourvahis a fanoušci kapely mohou začít uzavírat sázky, jak dlouho se tato půvabná diva v čele sestavy zdrží (obměnou nicméně prošla celá kapela, samozřejmě krom Marka).
Šestiletá pauza, jež vznikla od předešlého zápisu "Theater of Dimension", je v obsahu nového alba znát. Obecná bombastičnost, kterou je Xandria pověstná, zůstala zachována, přičemž se poctivě pracovalo na všech myslitelných složkách, mj. sborech, čítajících několik desítek hostujících hrdel. Dbalo se i na detaily, jako je zakomponování irských dud, píšťaly nebo cella v podání Ally Storch (Subway to Sally). Na albu si zapěl Ralf Scheepers a orchestrace zastal Lukas Knöbl, který v minulosti spolupracoval s hollywoodskými režiséry. V tomto ohledu zaslouží Marco Heubaum absolutorium, otázkou je, zdali obstál také jako skladatel.
Dobrý umělec se pozná podle toho, že dokáže strhnout i publikum, které nespadá mezi přímé fanoušky tématu či žánru. Někomu se v prípadě Xandrie nemusí zamlouvat střídání melodických vokálů s growlingem, někdo jiný by zase oželel opulentní stránku věci, avšak dokáže ocenit dobré nápady a vklad chytlavých emocí. Na albu "The Wonders Still Awaiting" figurují skladby, které mají potenciál zaujmout posluchače napříč melodickými žánry. "Reborn" strhne silným sborovým motivem, baladická "Your Stories I´ll Remember" zase odzbrojí důvtipně gradovanou stavbou, jež umožní rozkvět famózních melodií a především smyslnému přednesu nové frontwomanky, která je hlavním tahákem současné podoby kapely. Kousek "My Curse Is My Redemption" potvrdí, že úspěšného výsledku může být dosaženo i bez vnesení temnějších stylových proudů, které má jinak Marco dost v oblibě.
Sympatické jsou nekomplikované subžánrové odbočky, jako moderně-heavymetalové prvky v položce "You Will Never Be Our God" nebo speedové povyražení ve stopě "Illusion Is Their Name". Díky vtíravé epické naléhavosti musí každého alespoň na chvíli zaujmout mohutné apokalyptické sbory nebo výpravné orchestrální motivy. Z celkového pohledu ale není tvůrčích taháků tolik, aby se povedlo obhájit délku nahrávky, která se zastavila až na hranici sedmdesáté páté minuty. Finální dvacetiminutovka navíc postrádá atraktivní nápady a album místo kýžené gradace spíše unavuje. Neukočírované ambice jsou tedy tím, co zabránilo osmé řadovce Xandrie v ještě velkolepějším rozletu, v jednotlivostech jde nicméně o dílo dobré a chvílemi vyloženě skvělé.
|
