Počátek milénia byl pro Švédy The Storyteller nejlepším obdobím. Na velmi slušný stejnojmenný debut navázalo o rok později neméně skvělé album „Crossroads“. Právě na něm se nachází největší počet hitů kapely, a pokud by existovalo něco jako škola melodického heavy/power metalu, příslušné album by muselo patřit do základních studijních osnov. Svědomitější žáci by určitě věděli ještě o třetím zápisu seveřanů, který vyšel v listopadu roku 2003, a přestože nedosahoval úrovně předešlých řadovek, pořád bylo zřejmé, že hudba kapely stojí za pozornost.
K nahrání alba „Tales of a Holy Quest“ byl přizván nový kytarista Jacob Wennerqvist, který se Švédy stvořil všechny následující desky. Dílo bylo pojato velkolepě, minimálně co do počtu hostujících zpěváků, jejichž úkolem bylo zdůraznění vokálního výrazu (mezi pozvanými nechyběl kupříkladu Ronny Hemlin ze Steel Attack). Bylo proto vhodné dodat adekvátní sound, což se tradičnímu producentovi kapely, Fredriku Nordströmovi, víceméně povedlo. Styl kapely se během prvních alb definoval do úspěšné formule, kterou nebylo potřeba nijak měnit. Fanoušci se opět mohli těšit na dávku svižných melodií, valčíkových temp, lehkého folkového odstínu a všeobecně povznášející energie.
Intro „Voices from the Past“ překvapí atmosférou jakoby vypadlou z amerického vánočního snímku. Jde o další důkaz kamarádského hudebního nastavení kapely, která nechtěla do našich příbytků vnášet nic jiného, nežli pohodu a radost. Začátek alba se vlní nejčastěji ve středních a svižnějších frekvencích, v nichž není nouze o mimožánrové vlivy jako je prog nebo dokonce thrash. Jde o první náznak ústupků od čistokrevného heavy/speed/power metalu, který se měl už na příštím albu zhmotnit do konkrétní podoby. Na třetím zápisu Švédů ještě převládají staré pořádky, jak dokáže nejen dvojice úvodních skladeb „Seed of Lies“ a „Conviction“, ale také obstojné rychlíky „Words Out of Greed“ a „Blinded Eyes“, jakkoli oba postrádají niterné kouzlo podobně koncipovaných skladeb předešlých nahrávek, nemluvě o pěveckém výkonu L.G. Perssona, který tentokrát nepodal - a to již platí pro celé album - úplně přesvědčivý výkon.
Vrchol desky proto musíme hledat jinde, konktrétně ve výpravně pojaté písni „The Mass“. Její vstup obstará nádherné akustické entrée s ozvukem středověkých slavností. Vnitřek skladby znamená vzedmutí metalových instrumentů s chytlavým sólem, vyvrcholení pak náleží atraktivním sborovým linkám. Dobře dopadl i další baladický moment „When All Hope Has Faded“, závěr nahrávky ovšem zanechá rozpačité pocity. Stopa „Trails of Blood“ není vyloženě špatná, nicméně obsahuje podivnou pasáž, ve které švédský kvartet ukazuje temnější tvář, která postrádá jakýkoli tvůrčí šmrnc. Z dnešního pohledu můžeme tuto část skladby považovat za moment, jenž symbolizuje jistý skladatelský úpadek, který nepostihl jenom konec nahrávky, ale rovněž dva navazující studiové počiny.
|
