PEST CONTROL - Don´t Test the Pest
Už se stalo mnohokrát, že crossoverově vtipný cover nalákal na spuštění desky, jejíž obsah ale zdaleka tak (dů)vtipný nebyl. Debut i název britských Pest Control opět vzbudil naděje, a muzika tentokrát, světe div se, nezklamala. Po delší době můžeme konstatovat, že máme k dispozici povedený žánrový zápis, jenž má velmi blízko k tvorbě amerických Municipal Waste, případně ke kterékoli další dobré kapele, která vás v daném stylovém ranku napadne. Crossover-thrash nelze měnit, má přísně nastavená a od osmdesátých let konstantní pravidla. Podstatným atributem pro pozitivní výsledek je živelná energie, která musí vřít z každého tónu. Právě to se Britům podařilo (dokonce lépe, nežli zmíněným americkým klasikům na jejich loňské studiovce), a jelikož obstáli i na dalších kritických pozicích, tedy skladatelské, pěvecké a produkční, je jejich prvotina "Don´t Test the Pest" opravdu chytlavým albem. Pětice anglických borců míří na tradiční subžánrové cíle a výborný přednes doprovází dynamickými změnami temp, poctivou dávkou atraktivních kytarových motivů, nějakým tím sólem, a v neposlední řadě výborným zpěvem. Skladby díky krátké délce neztrácejí tah, od věci ale není ani závěrečná pětiminutovka "The Great Deceiver", ve které hudebníci dokazují, že zvládají klidnější polohu, včetně slayerovských vyhrávek a hutných pochodových pasáží. Třešní na dortu jsou texty, které umně balancují na hraně žánrové nadsázky a bezmála kafkovské satiry, pojednávající o přetvářce, jež má zamaskovat ztrátu vlastní identity. Tyhle Anglány se vyplatí sledovat, to je věc nad slunce jasná.
7,5/10
YouTube ukázka - celé album
ENDLEVEL - Weekend War
Také německá smečka Endlevel produkuje crossover, v jejich případě je ale thrash mixován s deathem. I zde při pohledu na obalovou malůvku vnímáme sympatický podíl nadsázky a touhu po podobně atraktivním obsahu. A ta je opět víceméně naplněna. Výhodou kapely je především vokální variabilita, kterou přináší dvojice zpěváků Robian Fabian a Ken Ratheiser (ten zároveň drhne kytarové struny). Pokud mluvíme o death metalu, jsou to právě growlingové polohy, které smrtící žánr přibližují nejvíce. K hlasové členitosti dochází i během nich, přičemž nejatraktivnější je lehce parodický vokální tvar, jenž evokuje fiktivní partu Dethklok z vynikajícího animovaného seriálu Metalocalypse. Výjimečně dochází ke grindcorovému kvičení, z něhož by zase měli radost čeští toaletáři Gutalax. Instrumentace má oproti tomu blíže k thrashi (o blast beaty nicméně nepřijdeme), který je jednou stakátově nasekaný, jindy hromově pochodový, nebo technický a hravý. Songy "Unleash War", "Drink Beer" nebo "Division 516" strhnou okamžitě a můžou sloužit jako první seznámení s kapelou. Vsadil bych se ale, že po úvodním oťukávání bude u většiny fanoušků následovat systematický a soustředěný poslech celého alba.
7/10
YouTube ukázka - Hangover From Hell
RIFFOBIA - Riffobia
Spojení Řecko a thrash metal jde v posledních dekádách dobře dohromady. Přesvědčilo nás o tom několik smeček, v čele s dokonalými Sebevražednými anděli. V roce 2013 žánrový potenciál této země výrazně zvedla parta Riffobia, která posluchačům dodala nadmíru výživný debut "Laws od Devastation". Druhá řadovka "Death from Above" tuhle dobře rozjetou jízdu trochu utlumila, a eponymní zápis z letošního března se vklínil někam mezi oba počiny. Kapela pořád vzývá klasickou školu a je pravděpodobné, že v hudebních knihovnách řeckých borců trůní kompletní metalografie Slayer, Sodom a zřejmě i Suicidal Angels. Ve většině skladeb se odvíjí pás ostrých rytmických nábojnic, kapela jenom krátce upozorní na blížící se útok a pak pokropí nejbližší plochu sprchou řezavých riffů a šrapnelových bicích. Výborně to funguje v případě kusů jako "Herald of Pain", "Merciless" nebo (vůbec nejlepší) "Welcome to Hell", ani ostatní songy ale nezůstávají bůhvíjak pozadu. Určitým problémem jsou pocity autorské cizorodosti, kterých se nelze zbavit po celou dobu trvání nahrávky (vykrádačka "People of the Lie" od Kreator v posledním songu vyloženě bije do uší). Ani zpěv Chrise Ntelise není něčím, co by tvorbu kapely výrazně vytahovalo nad širší konkurenci. Dočasný hlad po řemeslně poctivě odvedeném thrashi ale tahle placka dokáže zaplašit celkem spolehlivě.
7/10
YouTube ukázka - No Turning Back
|
