Debut "Court of the Tyrant King", který švédská power-speedmetalová parta Evermore zveřejnila před dvěma lety, zaznamenal mezi fanoušky slušný ohlas. Díky tomu si seveřanů všimla italská vydavatelská firma Scarlet Records, která kapelu vzala pod svá křídla. Prvním výsledkem spolupráce je album "In Memoriam", které vychází shodou okolností právě dnes.
Hned v úvodu je nutné ujistit fanoušky, kterým se líbila první deska, že budou velmi pravděpodobně spokojeni i tentokrát. Švédské trio zůstalo věrné rychlomelodické odnoži, jež vychází ze zlaté žánrové éry. Zároveň se ale odhodlalo k mírným experimentům, když autoři (tedy všeuměl Johan Karlsson a bicmen Andreas Vikland) do své tvorby přimíchali špetku moderního koření. Tato snaha, která se odráží zejména v corových riffech, díkybohu nepřekročila snesitelnou mez a ve výsledku znamená mírné (tedy akceptovatelné) zpestření základní stylové hry. Méně pozitivně vyznívá skutečnost, že se k modernějším končinám přiklonil zvuk, který je zbytečně obhroublý a hutný (o zásadní problém ale opět nejde).
Každá temnější odbočka, mezi které patří i orchestrální nightwishovské drama, je brzy spasena harmonicky vzdušnou chytlavostí. V úvodní skladbě "Forevermore" tuto úlohu zajistí refrén a druhá část sólového partu. Navazující střednětempá "Nightfire" vsadí na zpěvnost vokálních linek, ve které se poprvé a nikoli naposled projeví zhlédnutí švédské formace v práci Tobiase Sammeta. V případě daného songu to nevyšlo špatně, nicméně poloha, která švédským borcům svědčí nejlépe, leží o kousek jinde...
Power-speedové položky zaznamenáme na albu (plus mínus) čtyři. Krom zmíněné "Forevermore" je to song "I Am the Flame", který se poslouchá jedna radost (jen ty vykradené helloweenovské přechody jsou do uší bijící), dále "Broken Free" připomínající stylovou svěžest prvního alba (s nádherně melodickým sólem jako bonusem!), a vrcholným momentem se stává finálovka "Queen of Woe", která si (vedle Edguy nebo Helloween) bere to nejlepší od sousedských Dreamtale a představuje severské těleso ve skvělém světle. Právě takové písně chceme od Evermore slyšet a musíme doufat, že koketerie s jinými žánry zůstane okrajovou záležitostí i v případě tvorby příštích alb.
|
