Pokud si nastavíte kompas na sever, při cestování tímto směrem asi nenarazíte na prosluněné pláže s kokosovými palmami, ale objevíte spíše ponurejší přírodní krásy v podobě studených a hlubokých hvozdů nebo vysoká pohoří. To vesměs platí i o muzice – v severských zemích natrefíte na kapely spíše melancholického a temnějšího charakteru, třeba na finskou neo folkovou kapelu jednoho muže Iterum Nata, za jejímž názvem se ukrývá multiinstrumentalista Jess Heikkinen. Jeho alba prozkoumávají temná zákoutí lidské mysli i zároveň dokáží poskytnout útěchu zbloudilým. Podobnou muziku vytváří i s Hexvessel, v ostřejším, black metalovém hávu v souboru Henget nebo techno metalovém King Satan. V severskýchzemích jsou muzikanti podporováni, proto ani nepřekvapuje, že finský veterán přihazuje polínko do ohně v podobě nového projektu The Abbey (Opatství). Projekt je pojmenován podle opatství Thelema, vystavěném na italské Sicílii, které založil britský okultista Aleister Crowley. Na tomto místě se neděly pěkné věci a dnešní ruiny vibrují temnou energií, je tedy zřejmé, jaké poselství v textech The Abbey přináší.
Ke spolupráci Jess přesvědčil bubeníka Vesa Rantu (Sentenced), který při poslechu demo záznamů doporučil angažovat zpěvačku. Vzpomněl si na Natalii Koskinen (Shape of Despair), která váhala jen do poslechu rozpracovaného materiálu. Připojení druhého kytaristy Janne Markuse (Poisonblack) a basáka Henri Arvoly bylo dílem okamžiku.
Nutno ocenit snahu hlavního autora muziky Jesse o určité vystoupeni z komfortní zóny metalové škatulky, i když to z počátku tak nevypadá. Hned v úvodní „Rat King“ se mísí severská ponurá nálada a ostré riffy, křížící nálady alba „Hammerheart“ legendárních Bathory s melodikou a gotickou temnotou rané tvorby Ghost, které lze vystopovat nejen v muzice, ale i v podobném frázování a barvě Jessova zpěvu. I u kytarového sóla v druhé půli skladby si Tobiasův Ghoul musí slastně pomlaskávat. Zneklidňující zvuk kláves na pozadí chladí svými tóny a prozrazuje, z jakých končin muzikanti pochází. Podobné nálady lze vystopovat i v „Crystallion“. V agresivní „A Thousand Dead Witches“ se podobný sound mísí s nervními King Crimsonovskými riffy, i fandové King Diamonda najdou určitou shodu. Vliv družiny Krále Diamanta lze nejvíce vystopovat v „Desert Temple“, ve které překvapí pink floydovské sólo. „Starless“ jediná nepochází z kapelníkova pera, pro kapelu ji napsal Janne Markus. V hypnoticky pomalé skladbě protkané pohanskými rituálními sbory exceluje Natalie, která opatřila song textem. I když svým projevem na sebe nijak nestrhává pozornost a spíše jen dokresluje atmosféru, tak v této písni exceluje. Je rovněž osvěžující, jak éterickým hlasem doplňuje čistý zpěv Jesse a není typickým protikladem ke zpěvákově murmuru, tak jako v Shape of Despair.
Zajímavá je i pozvolnější „Widow`s Will “, která zní jako přearanžovaný song sedmdesátkové rhythm and blues skupiny do doom kabátku nebo nevyužitá písnička z Jessových Iterum Nata.
Po sabbatovsky houpavé skladbě „Queen of Pain“ přichází překvapení v podobě patnáctiminutové položky „Old Ones“ , v jejímž akustickém úvodu by si leckdo mohl splést Jesse s uhrančivým zpěvem Brendana Perryho z Dead Can Dance. Skladba nadále pracuje s pomalu rozvíjející se atmosférou v gothic doomové šabloně, celek i s tříminutovým varhanním preludiem působí jako malá symfonie, gradující do velkého finále.
Produkce The Abbey má šanci zaujmout širší množinu příznivců hypnoticky melodického doom metalu, který byl zkřížen se zlověstně gotickými prvky Ghost, očištěné od popových melodií. Na tento soubor mnohdy odkazuje podmanivá melodika, riffy kytar, použité sbory, podobné frázování i barva hlasu frontmana. Možná tomuto srovnání napomohl i mastering Jaime Gomez Arellana, který Ghost kdysi rovněž produkoval. Kapela poukazuje ale i na další vzory z šedesátýxch a sedmdesátých let Bigelg či King Crimson, ale posluchači, kteří zatím nedosáhli důchodového věku budou spíše přísahat na podobu s Katatonií nebo s družinou Tobiase Forgeho. Osvěžující album.
|
