EXITUS - Liebyrinth
Příběh české kapely Exitus je skoro dojemný. Začátky hraní se datují až do časů sametové revoluce, poté následuje dlouhé období nečinnosti a téměř zázračné znovuzrození, na jehož konci stojí letošní debutovka "Liebyrinth". Za vznikem alba stojí především úsilí dvojice kmenových členů Víti Ferenčáka a Vladana Pražáka, kteří se ke své kapele Exitus vrátili po rozpadu formace Eternity. Pokud se někdo řadí mezi příznivce klasického thrashe, jenž je servírován v patřičně ostrém pojetí, bude se při spuštění tohoto alba cítit jako v sedmém pekle. Kytary řežou jako cirkulárky a rytmická sekce se rozhodně nenechává zahanbit. To vše můžeme poznat díky vynikajícímu zvuku, který snese srovnání s nejlepšími světovými spolky. Kapela si umí pohrát se stavbou a na žádném tempu nespočine neúměrně dlouhou dobu. Inspirační proudy jsou zřejmé a směřují s mnohdy až submisivní úctou k zámořským ikonám jako Metallica, Exodus nebo Slayer. Suma sumárum, je velmi příjemné zjistit, že máme v tuzemském undergroundu kapelu, která zvládá žánr s takovou grácií a v rámci anglicky zpívajících spolků nemá moc velkou konkurenci. Tedy alespoň po instrumentální stránce. Pokud se týká zpěvu, situace už tak veselá není. Zpěvák Petr Kupka má svébytný styl, který ovšem za hudební složkou výrazně pokulhává. Jeho projev by se dal přirovnat k primitivnímu pořvávání podnapilého štamgasta v zapadlé vesnické knajpě. Samozřejmě půjde o věc názoru, já osobně jsem se ale ani po několika pokusech nedokázal přes Petrův zpěv dostat. Atraktivní vábení kapely Exitus tak u mě skončí pokaždé, když přijdou na řadu vokály.
5/10
YouTube ukázka - celé album
LEATHER BRIGADE - Pray to the Knife
Málo platné, jednou za čas je nutné vyprášit repráky nějakým povedeným blackened-thrashem. Nejnověji se k tomu nabízí rumunská skvadra Leather Brigade, která v dubnu zveřejnila debutové EP "Pray to the Knife". Tento titul společně s obalem indikuje nadhled v přístupu čtveřice Bukurešťanů, stejně jako názvy skladeb nebo přezdívky samotných hudebníků. Tato nadsázka je ideálně dotvořena instrumentací, jež sází jedno žánrové klišé za druhým, díky nasazení Rumunů, dobrému zpěvu a zvuku, se ale tato staronová hra setkává s jednoznačným úspěchem. Stylová mozaika je nasnadě: speed, thrash, heavy metal, punk, sem tam nějaké rock´n´rollové sólo, krátké nájezdy, tempové uvolnění a rychlý návrat do rytmického závaru. To vše je na debutovém EP kapely k mání, a to ve velmi kvalitním provedení. Vrcholem rychle plynoucí nahrávky je závěrečné smilstvo "Sex With Satan", které ve své tempové zaťatosti působí patřičně démonickým dojmem. Vůbec nevadí, že Rumuni nepřišli s ničím osobitým, důležitá je chuť, kterou dokázali své hudební jednohubce dodat a jež by měla být pro fanoušky žánru velmi lahodná.
7/10
YouTube ukázka - celé EP
DESTROY! - Pomsta společnosti
"Destroy! je nejmladší česká metalová kapela." Tato věta na nás při seznamování s berounskou partou vyskočí jako první, a popravdě řečeno není úplně jasné, co znamená. Datum založení svého spolku pánové určitě na mysli neměli (jelikož by to postrádalo logiku), a tak jde pravděpodobně o jejich věk, který se pohybuje okolo patnácti let. V tomto ohledu působí trojice Středočechů skutečně neobvykle, jen těžko ale můžeme předpokládat, že se po domácí scéně nepohybují smečky s ještě mladším osazenstvem. Jde každopádně o zajímavou informaci, jelikož hudba berounských nijak nedospěle nepůsobí. Existuje řada faktorů, které působí úsměvně - počínaje názvem kapely, přes obal, až po texty skladeb. Jenže řemeslně je všechno víceméně v cajku a pubertální naivita může být klidně tím, čím trojice metalistů přitáhne pozornost nemalého množství posluchačů. Paradoxně se přitom může jednat o skupinu čtyřicátníků+, kteří v hudbě Destroy! naleznou nostalgické ozvěny začátku devadesátých let, kdy zde podobných kapel běhalo jako máku a songy ve stylu "Kvadratury ženy" byly běžnou součástí metaláckých playlistů (namátkou třeba "Dech mrtvý milenky" od V.A.R.). Berounské trio tuto sentimentální tendenci ještě účelově podporuje v textu písně "Jak se taví ocel", ve které zní jména kapel jako Slayer nebo Sodom, včetně upomínkových riffů a celkově retrospektivní nálady daného songu. Na jiných místech zase dochází k prolínání bezmála melodeathových motivů s groovem a chytlavostí klasického heavy metalu ("Za zrcadlem"), jindy tuzemští mladíci vystaví členitý song s pochodovými thrashovými plochami i deathovými blast beaty ("Masakr"). Zajímavě působí vokál Šimona Krále, který přepíná mezi dvěma polohami, přičemž prozatím je lepší v té melodičtější. EP "Pomsta společnosti" působí většinu času úsměvně, když ale přistoupíme na odlehčenou hru berounské party a ještě budeme mít na paměti věk hudebníků, musíme výslednou nahrávku hodnotit v podstatě jenom kladně.
6/10
YouTube ukázka - celé EP
|
