MEZZROW - Summon Thy Demons
Švédská parta patří mezi spolky, které se na scénu vrátily po dlouhé době nečinnosti. Kapela vznikla téměř před čtyřmi dekádami, v roce 1990 zveřejnila debut "Then Came the Killing", a poté se po ní slehla zem. Krom krátkého reunionu v půli nultých let se nic zásadního nestalo až do předloňského roku. V tu dobu se dvojice Uffe Pettersson (zpěv) a Conny Welén (baskytara) rozhodla svoji smečku oživit a přesvědčit thrashmetalové obecenstvo, že její návrat do žánrové hry bude mít svůj smysl. Prvním výrazným krokem k takovému cíli je album "Summon Thy Demons", které vyšlo v poslední dubnové dekádě. Obsah padesátiminutové nahrávky není bez chyb, v součtu nás ale celkem snadno přesvědčí, že rozhodnutí o návratu Švédů na scénu bylo opravdu správné. Urputný thrash ve stylu Testament nebo australských smeček In Malice´s Wake a Mason potěší příznivce jasně čitelných a patřičně agresivních riffů, na své si přijdou také vyznavači technické hry a jemnějších tvůrčích prvků. Největší devíza kapely spočívá v prolínání obou kompozičních směrů, sekané riffy člení vokální i sólové melodie (s jemným dotykem moderny nebo progu). Je pravda, že se postupem času (vlastně celkem brzy) projeví určitá skladatelská jednotvárnost a pocitové překrývání některých hudebních ploch, díky nasazení seveřanů, dobrému zvuku a několika opravdu výživným thrashovým momentům ale můžeme tento nedostatek celkem lehce tolerovat.
6,5/10
YouTube ukázka - King Of The Infinite Void
EXIT CATACOMB - No Escape from the Catacomb
Díky možnostem domácích počítačových studií vzniká čím dál více one-man projektů. Jedním z příkladů je italský autor Fabio Duca, jenž v loňském roce rozjel solitérní spolek Exit Catacomb. Fabio Duca alias Grave Violator (tato přezdívka není moc originální, jak by potvrdil Josef Dominik z raných Sodom) je fanouškem období, kdy byl metal v plenkách (což je ovšem hrozná představa) a jeho notové útroby se nechaly výrazně inspirovat punkem a britským heavíkem. V polovině osmdesátých let by se italský maník určitě cítil jako doma, otázka je, zdali by byl schopen produkovat hudbu bez pomoci nejrůznější softwarových programů. Jízlivost ale není na místě, EP "No Escape from the Catacomb" je velmi dobrým příspěvkem na poli blackened speed thrashe a punk´n´rollu. Po tísnivém intru "Into the Catacomb" zazní typicky řinčivé kytary, které načínají vítací kousek "Ecatomb Dominator". Ten je prosycený zlovolnou blackovou atmosférou, jíž k výsledné podobě pomáhá dobrý Fabiův zpěv (lépe řečeno kozí skřek) i záměrně poloutopený sychravý sound. Ve skladbě se odráží fanouškovské nadšení i úcta k hudebním předobrazům, které určitě není nutné po tisící první vyjmenovávat. Po úvodní skladbě přijde náladový zlom, nejprve prezentovaný punk´n´rollovým songem "Something is Killing the Children", a poté i dvojicí HC punkových políčků "Destroyer" a "The Gravelord". Mezi tyto kousky je vklíněn funerální pochod "Malicious Entity" a celé EP zakončuje blackened-thrashmetalový coversong "Black Fire" od Sabbat. Nejen v něm se projeví hravé tendence italského borce, které by ve spojitosti se slušným kompozičním nadáním měly potěšit každého příznivce inkriminovaného stylu.
6,5/10
YouTube ukázka - celé EP
ENFORCED - War Remains
Přímou cestou k cíli, bez výraznějších kompromisů, strojově a urputně. Tak by se ve zkratce dala popsat dosavadní snaha americké smečky Enforced, ať už z pohledu vydávání studiovek (všechny vznikly s pravidelným dvouletým odstupem), tak z hlediska hudby, která je nekompromisní a argumentačně nepoddajná. Je celkem jedno, že pětice amerických borců (sestava zůstává pořád stejná) svojí tvorbou okamžitě připomene spolky Sepulturu nebo Soulfly (Enforced nabízejí pomyslný průsečík těchto dvou kapel), případně z novějších formací Power Trip, kteří albem "Nightmare Logic" (2017) inspirovali neuvěřitelnou hromadu thrashmetalových uskupení. Také v hudbě Enforced cítíme umělý industriální chlad, který na okrajích repráků tvoří jemnou ledovou krustu, již ale okamžitě rozbíjí syrové thrashové buchary. Žánrový přednes je odosobněný a úmyslně jednotvárný, včetně zpěvu. Všechny tyto okolnosti mohou během poslechu nahrávky "War Remains" iritovat, stejně tak ale můžou vtáhnout a imponovat. Osobně se přikláním spíše k druhé variantě, přestože novinka není dokonalá a určitě není lepší nežli předešlý zápis "Kill Grid", jenž jsem v tehdejší recenzi trochu podhodnotil). Opět ale přináší několik okamžitě svůdných momentů ("Avarice", "Mercy Killing Fields", "Ultra-Violence"), a vlastně v pohodě dokáže udolat i jako celek. Jen na to musíme být ve správném náladovém rozložení, které nemusí mít nic společného s výhradně střízlivým stavem.
6,5/10
YouTube ukázka - War Remains
|
