Zatímco se Evropa opájela výkony zeppelinových epigonů Greta Van Fleet z USA, v kanadské Oshawě nenápadně vyrůstala velká konkurence v podobě nadaného dua Crown Lands. Tato dvojka přitahovala pozornost nejen živočišnou live prezentací a dokonale uchopenou retro směskou proto hard rocku, ne nepodobnou prastarým Led Zeppelin, ale i zdůrazňovaným původem bubeníka a zpěváka Codyho Bowlese, jakožto přímého potomka domorodého kmene Mikmaků, jenž původně obýval tuto část Ameriky. Bowles přišel s tématem ukradené země původním obyvatelům, který doplňuje kouzelná muzika hipstera Kevina Comeau, jenž během jednoho songu dokáže zapojit kytaru, basu, klávesy i basové pedály Taurus.
Během vystupování coby předkapela souborů zvučnějších jmen Crown Lands padli do oka manažerům Universal, kteří po úspěchu Gréty Van Fleetový hledali podobné talenty. Plácli si a kapela přišla v roce 2020 s eponymním albem, které produkoval hvězdný producent Dave Cobb (Lady Gaga, Slash, Rival Sons). V Kanadě sklidilo velké nadšení pro svojský mix folku, blues a psychedelického hard/prog rocku, kapela obdržela cenu Juno Awards, jakousi obdobu americké Grammy. Pokud vám chyběl na debutu nějaký megahit, tak neváhejte s poslechem songu „White Buffalo“ z následného stejnojmenného EP, na kterém ruku k dílu přiložila esa světového hudebního světa - David Bottrill (P.Gabriel,Tool, Rush) a Ted Jensen (Metallica,Ghost) – nikoho lepšího v současnosti asi neseženete. Čtyři skladby dokonale šokovaly posluchače – kapela se více upnula k progresivním formám rocku a pravděpodobně i díky producentům k hypnoticky orientovaným vzorcům, připomínajícím Tool nebo King Buffalo. V pětidílné „The Oracle“ představila svéráznou a osobitou tvář souboru a vnesla do muziky i určité nálady Rush. Shodu v podobně laděném zpěvu a hudebních náladách producenti rychle odhalili a věci nabraly rychlý spád. Ve studiu navštívil duo Alex Lifeson z Rush a demosnímky byly nahrány s Terry Brownem, který stvořil zvuk pro prvních devět legendárních desek kanadského tria.
Všechny přípravy a zveřejněná videa vzbuzovala obrovský zájem posluchačů a velká očekávání, která zvýšilo společné vystoupení Lifesona s Crown Lands, na kterém si střihli pár songů Led Zeppelin. Duo především pilovalo materiál na aktuální album „Fearless“, a když se k týmu připojil Nick Raskulinecz, který pracoval s Rush na posledních albech, měli napjatí fandové progresivního rocku okousané nehty i s prvními články prstů.
Posledního březnového dne bylo jedno z nejočekávanějších alb připraveno na gramofonu. Kapela na to jde pěkně zostra hned od prvních tónů a na nepřipraveného posluchače se z reproduktorů valí první tóny bezmála dvacet minut trvající „Starlifter: Fearless Pt. II“, která pokrývá celou první stranu alba. Skladba rozdělená do devíti částí je oslavou progresivního rocku v producenty zvýrazněném stylu kapely Rush z jejich umělecky nejplodnějšího období 1974 -81, kdy se odklonili od syrovějšího hardrockového soundu ke komplikovanějším progresivním strukturám, kterým nechyběla výrazná melodie.
Crown Lands nás ve skladbě provedou vším, čím posluchače oslovili Rush v dávných dobách. V rockovém oratoriu pocítíte napětí hned v úvodu „Overture“, kdy kolem vás cvrlikají syntenzátorové smyčky, které jsou za komplikovaných rytmických struktur postupně doplněny důraznými hard rockovými riffy. Pod nimi slyšíte probublávat bzučivé zvuky, které vychází z basového moogu Taurus, jenž ovládá Kevin ve chvílích, kdy mu kytara znemožnuje ovládat basu. V dalších třech částech zpěvák za bicími Cody naléhavým hlasem ve výškách vypráví alegorický scifi příběh o kolonizaci planety vesmírným syndikátem za účelem zisku. Kdo texty vnímá jen jako doplněk k muzice, tomu budou připomínat tvorbu Voivod nebo Vektor. Kdo odloupne další vrstvu, objeví Codyho poselství o uloupené zemi jeho předkům. Producenti si dali velmi záležet, takže fandové Rush se předhánějí v odhalování podobných momentů, někdy až doslovných citací riffů z různého období tvorby kapely. Škoda jen moderního uřvaného masteringu, retro muzice skuší dynamický zvuk, kterým byla alba Rush proslulá. V mezihrách se objevuje i domorodá flétna, narazíte také na retro syntenzátorové běhy ve stylu Styx a jejich hitu „Mr.Roboto“. Ve stavu opojení prvních šest skladeb uteče jako voda, je tedy čas na nějakou odbočku. Tou je akustická instrumentálka „Penny“ , v níž Kevin předvádí kouzla s koncertní kytarou. I následující „Lady of the Lake“ spíše cituje Led Zeppelin, potažmo epigony Gretu Van Fleet a závěrečná „Citadel“ v pomalém tempu kombinuje popové prvky Queen s kapkou Pink Floyd.
Jistě lze chválit Crown Lands za bravurní připomenutí legendy Rush, některé posluchače však může více oslovit více experimentální EP „White Buffalo“. Je velmi příjemné poslouchat tuto desku s pocitem objeveného materiálu někde z přelomu 70/80 let, ale nutno připomenout další vývoj podobných epigonů velkých kapel, např. Grety Van Fleet. S dalšími alby museli postupně hledat svoji pravou tvář. Jak to dopadne u Crown Lands budeme s napětím očekávat, zatím si plným doušky užívejme alba „Fearless“
|
