S nástupem letních měsíců nastal čas na pohodovou muziku. Žánr AOR je pro tyto účely jako stvořený, a pokud navíc nějaký autor bezmezně ctí principy stylu, je hudební kulisa k bezstarostnému ročnímu období v podstatě zaručena. Fin Mika Brushane mezi takovou sortu umělců patří. Přesvědčil nás o tom na třech předešlých albech projektu Imperium, a svým způsobem to dokazuje i na studiovce s pořadovým číslem čtyři.
Mika je zodpovědný nejen za hudební obsah, ale také za klávesy, baskytaru, bicí, doprovodné vokály i za produkci. S prací mu pomáhají hostující kytaristé, tentokrát Stefano Lionetti (Lionville) a Mike Nilsson (Annete Olzon, Sapphire Eyes), a zpěváci - toho času Robbie LaBlanc (Find Me) a Michael Bormann (Jaded Heart), kteří si desítku nových skladeb rozdělili hezky půl na půl. Zkušenost z předešlých alb je taková, že finský autor dokáže napsat nadstandardně kvalitní stylové kousky a do playlistu zároveň vložit minimálně jeden výstavní hit.
Novou nahrávku ale můžeme poslouchat horem dolem, na skladbu, která by uvízla v paměti na dlouhý časový úsek (třeba i několik let), v obsahu ale tentokrát nenajdeme. A i když Mika většinou autorsky nezakolísá, je znát, že při tvorbě aktuální desky nejel pokaždé na plný pohon. V součtu nejlépe dopadly písně nazpívané Robbie LaBlancem. Skladby "I Still Believe", "Break the Spell" nebo "Never Surrender" prostupuje poctivý žánrový obsah, k němuž neodmyslitelně patří vzdušné klávesové rejstříky a samozřejmě medonosné vokální linky, které neurazí žádné dívčí srdce.
Songy plynou v příjemně poslechovém módu, ze kterého do popředí vystupují provařená, ale stále chytlavá stylová klišé (pro pořádek je nutné uvést, že z příspěvků nazpívaných Michaelem Bormannem nejlépe dopadl kousek "You Will Never Take Me Down"). Jen výjimečně se nálada přesune na břeh opačný, a to v případě písní, které kazí slabší refrény (především "Never Say Never"). Novinka projektu Imperium svůj účel - tedy poslech nenáročné a pohodové muziky - opět spolehlivě plní, ačkoli absence výstavního "sezónního" hitu přece jenom trochu mrzí.
|
