Počínaje zápisem "The Formation of Damnation" musí fandové Testament čekat na každé další album rovné čtyři roky. Lehkou matematickou operací zjistíme, že počin "Dark Roots of Earth" vyšel v roce 2012, tedy v době, kdy se někteří jedinci obávali konce světa, což je možná důvod, proč se tahle fošna docela rychle prodávala. Něco takového můžeme americké pětici jenom přát, ačkoli nelze napsat, že by zrovna desátá (regulérní) řadovka Testament něčím výrazně vybočovala z linie novodobých studiových bratříčků.
Před tvorbou alba se ze sestavy odporoučel bicmen Paul Bostaph, údajně kvůli zranění, ve skutečnosti spíše kvůli neshodám mezi ním a vrchními hlavouny Ericem Petersonem a Chuckem Billym. Náhradou se dle tradice stal další velmistr, konkrétně Gene Hoglan, který už s kapelou udělat zkušenost v druhé polovině devadesátých let, kdy namlátil desku "Demonic". Jinak zůstalo vše při starém, včetně přítomnosti zvukového mága Andy Sneapa, a také skladatelských tendencí, které byly ukotveny na území nátlakově burácejícího thrashe s občasným vnesením mimožánrových vlivů, především groovu.
Úvod alba v podobě songu "Rise Up" odhalí jasné pro-koncertní tendence, a to zejména v Billyho návodném textu. Podobná snaha se vyrojí i v navazující skladbě "Native Blood", ve které frontman připomíná svůj etnický původ. Píseň výborně funguje a teoreticky se z ní mohla stát budoucí hymna indiánů, vše ale pohřbilo tradiční americké pokrytectví. Možná v tom nemá jasno ani sám Billy, který hned o dvě písně dál ryje do anti-amerikanismu. Hudebně jde každopádně o pokračující lahůdkové skladatelství, jež zdobí především instrumentální výkony Alexe Skolnicka. V kusu "True American Hate", ve kterém zahřmí jeden z mála rytmických ataků, dojde poprvé od debutového alba na výrazně pro-melodické, téměř powermetalové sólové motivy. Skladba se i díky tomu stává výjimečnou záležitostí.
Nejinak je tomu v technicky vytříbených "A Day in the Death" a "Last Stand for Independencce", případně v "Cold Embrace", v níž Peterson se Skolnickem navazují na devadesátkové balady a potvrzují, že je mají stále v malíku (přestože byly tyto skladby původně tvořeny na zakázku vydávajících firem). Alex se stal jedním z hlavních autorů desky, což má za následek její progresivnější a víceméně střednětempý charakter, který nás vrací k albům okolo díla "Practice What You Preach". Předešlé dvě desky byly přece jenom kompozičně barvitější, nicméně díky moderní produkci jde tato skutečnost ruku v ruce se soudobými parametry a album "Dark Roots of the Earth" by tak mělo potěšit většinu fanoušků kapely. A protože vyrovnaná skladatelská forma a nepromiskuitní stylové zaměření vydrželo autorům dodnes, můžeme těleso Testament už bez okolků považovat za jednu z největších formací thrashmetalové historie.
|
