Gloryhammer už dávno nejsou jen vedlejšák Christophera Bowese z Alestorm. Za třináct let existence vyrostli v obrovskou kapelu, která je na aktivitách svého otce zakladatele zcela nezávislá a dokáže objíždět světová pódia i bez jeho účasti. Díky třem skvělým deskám si Gloryhammer vydobyli neotřesitelné místo mezi power metalovou smetánkou. Po excelentní nahrávce „Legends from Beyond the Galactic Terrorvortex“ se od kapely čekaly velké věci, jenomže do všeho hodil vidle zpěvák Thomas Winkler. Ohlásil odchod z kapely a vydal se na sólovou dráhu. Tím Gloryhammer přišli o jeden z nejvýraznějších poznávacích znaků své hudby. Winkler mimo jiné disponoval nezaměnitelnou a lehce rozpoznatelnou barvou hlasu a bylo jasné, že nahradit ho nebude jednoduché. Jeho nástupce kyperský zpěvák Sozos Michael bezpochyby splňuje všechna kritéria kladená na elitního power metalového vokalistu a může se pochlubit i úctyhodným rozsahem, ale zcela mu chybí Winklerova charakteristická urputnost a teatrálnost, které byly jedním z pilířů úspěchu Gloryhammer. Kromě toho Michaelova barva hlasu není nikterak výrazná, a tudíž se dá lehce zaměnit s řadou podobně znějících zpěváků.
Vše ostatní u Gloryhammer zůstalo hezky při starém včetně typického humoru. Nahrávka, jež svým názvem odkazuje na deset let starý debut, opět přináší porci chytlavého power metalu ozdobeného symfonickými prvky. Deska tentokrát nefunguje hned na první poslech, jak jsme bývali u kapely zvyklí, ale své krásy odhaluje postupně. Jako první se posluchači do uší zavrtá trio svižných hitů „Holy Flaming Hammer of Unholy Cosmic Frost“, „Wasteland Warrior Hoots Patrol“ a „Fife Eternal“. Zbytek alba přináší vyvážený materiál ničím nevybočující z žánrových standardů, který svou kvalitou potěší příznivce rychlosti a melodičnosti. Výjimkou je jen dvanáctiminutový podivně rozkouskovaný zavírák „Maleficus Geminus (Colossus Matrix 38B - Ultimate Invocation of the Binary Thaumaturge)“, poskládaný z nesourodých úryvků a střípků melodií, které do společné mozaiky častokrát vůbec nezapadají.
„Return to the Kingdom of Fife“ je povedená power metalová deska, která nabízí vše, co si posluchač daného žánru žádá (snad jen klasická balada chybí), ale pokud ji budeme posuzovat v rámci diskografie kapely, vyjde nám jako doposud nejslabší dílo skotské formace, což je zapříčiněno jednak absencí jedinečného projevu Thomase Winklera a jednak faktem, že tři předchozí alba Gloryhammer byla nesmírně vydařená. Pokud porovnáme kvality novinky Gloryhammer a debutového alba sólového projektu Thomase Winklera, vychází nám parta okolo Christophera Bowese jako jasný vítěz, který si Winklerovu partu Angus McSix s klidem namaže na chleba, jak po stránce skladatelské, tak po té instrumentální.
|
