I když měl power metal v roce 2007 vrcholné období za sebou, stále vycházela - a zaplaťpánbůh stále vycházejí - alba přímo odkazující k blahodárným časům mezi lety 1996 a 2004. Svým dílem přispěli také Finové Olympos Mons, kteří debutovali povedeným albem "Conquistador" (2004), na které o tři roky později navázali počinem "Medievil". Ten bychom ve filmové terminologii mohli označit jako sequel, jelikož na něm severští autoři plynule rozvinuli původní témata, a ještě o něco více zpevnili jejich hudební struktury. Ty jsou balzámem pro každou power-speedmetalovou duši, jež svoji oblíbenou muziku ráda balí do náležitě okázalých aranží.
Krédem Finů je letět výš a ještě výš, nejlépe až ke kráteru na Marsu, podle kterého je kapela pojmenována. U prostřihů do kosmické lodi zahlédneme vždy usměvavé tváře, které sice vědí o důležitosti své mise a možných rizicích (viz ostřejší hudební plochy), stejně tak se sklánějí před vesmírnou nekonečností (epické orchestrace), nic jim ale nezabrání v pozitivní a dobré náladě (vše ostatní). Tento optimismus chtěl tvůrčí tandem Sundström / Highhill převést na své posluchače, což se mu velmi dobře dařilo.
Druhé album je stejně kvalitní jako debut. Ani zde nebudeme ochuzeni o mnoho rychlých temp, které se vlévají do mohutných sborových refrénů. Ty se díky snadno vštěpitelným melodiím zabydlují v paměti úplně samy, jak dokazují úvodní položky "One Word", "Frozen" i "The Emperor´s Return", kterou rámují fanfáry jakoby vyňaté z české klasické pohádky. Zpomalení do středních poloh nabídne stopa "The Price", v níž Finové nakouknou - podobně jako později v kusu "A Race Between Two Hearts" - na území pirátského folku. Vše se nese ve znamení líbivé jednoduchosti, první zatažení tvůrčích rolet přijde až se skladbou "Wolves", v níž se pánové vrátí k debutovým hrátkám s progem i thrashem. Potemnělá atmosféra nicméně dlouho nevydrží a s příchodem refrénu už se zase vznášíme v azurově čistých powermetalových oblacích.
Prostor pro velkolepé využití klávesových rejstříků nabídnou písně "Fire and Ice" a "Kingdom of Winter", obě s náležitou porcí epické atmosféry. Lehce načrtnutá kontrastní povaha songů se zdůrazní ve finálovce "Locked in Chains", ve které na pochodovou thrashovou pasáž naváže oslavně pojatá vokální plocha, aby se vše brzy vrátilo do drsnější hudební roviny. Nálada této osmiminutové kompozice mimochodem evokuje skvělé album "Bleed" od německých Angel Dust. Druhý příspěvek Olympos Mons sází více na opulentnost a přímočarost, obě desky každopádně platí za kvalitní žánrové příspěvky, ke kterým se má cenu vracet i po desítkách let. V roce 2010 to kapela sice zabalila, zpěvák Ian Highhill s kytaristou Lundellem ale vzápětí založili spolek Astralion, který na tvorbu předešlé kapely plynule navázal. Odkaz formace Olympos Mons proto žije dál, přestože pod jiným názvem a už v jiné časové rovině...
|
