Jestli to takhle půjde dál, brzy se o kapele The Unity začne mluvit jako o partě odpadlíků z velkých powermetalových skupin. K dvojici Michael Ehré a Henjo Richter, kteří formaci před sedmi lety zakládali víceméně kvůli nečinnosti Gamma Ray, se nově přidal basista Tobias Exxel, jehož domovský spolek Edguy rovněž zažívá dlouhodobou hibernaci (probrání k životu je přitom v nedohlednu, pakliže k němu vůbec dojde). Německá kapela na svých dosavadních třech albech prolínala power metal s hard rockem, a činila tak s nesporným talentem a kvalitou. Obávám se však, že aktuální deska "The Hellish Joyride" tuhle lichotivou sérii malinko naruší...

Že tentokrát cosi nehraje, naťukl poslech singlu "Saints and Sinners". Dle slov Michaela Ehrého jde o první speedmetalový kousek v historii kapely, což na první pohled působí jako příjemná událost, zvlášť s ohledem na další atributy skladby, mezi kterými vyniká dlouhé neoklasické sólo s vyústěním jakoby vypadlým z alba "Theater of Salvation" od Edguy. Jenže z celkového pohledu tomu chybí kompaktně strhující energie, navíc se zdá, že zpěvák Jan Manenti nebyl při nahrávání úplně ve své kůži, což se během poslechu alba jenom potvrdí.

V rychlém tempu se odehraje také úvodní song "Masterpiece". Suchý heavymetalový riff, který zní na jeho startu, působí odrazujícím dojmem, postupný přesun k čistým melodiím ale vyveze první skladbu do červených čísel. Ještě lépe se poslouchá navazující titulka, a to díky svobodomyslně rozloženému refrénu. Podobně líbivých ploch je na albu ještě několik. Zvlášť se povedly skladby "You re Not Forced to Stay" a ještě více "Something Good" s funkčním emotivním přenosem. Obě tyto položky spadají do kolonky "balada" a potvrzují, že uvolněná poloha tentokrát vyhovovala šestici hudebníků zdaleka nejlépe.

Občasný přesah do power metalu současnému rozpoložení kapely příliš nevyhovuje. Dříve organická fúze žánrů se jeví násilně a neupřímně. Mezinárodní sextet tíhne více k hard rocku (mnohdy s ozvukem dalekých sedmdesátek). Přidá-li se k tomu pěvecká nejistota a lehce odtažitá zvuková produkce, propadají se The Unity do uměleckých nížin, které pro ně a jejich posluchače byly doposud neznámé (nejcitelněji patrně při skladbě "Golden Sun"). V pořadí čtvrté album není na automatický odpis a rozhodně má své světlé chvilky, na předešlých studiových počinech bylo ale takových kompozičních zákoutí podstatně víc.

www.unity-rocks.com

YouTube ukázka - Always Two Ways to Play

Seznam skladeb:
1. One World
2. Masterpiece
3. The Hellish Joyride
4. Only the Good Die Young
5. Saints and Sinners
6. Something Good
7. Always Two Ways to Play
8. Awakening
9. Golden Sun
10. Stay the Fool
11. Never Surrender
12. You re Not Forced to Stay

Sestava:
Jan Manenti - zpěv
Stefan Ellerhorst - kytara
Henjo Richter - kytara
Tobias Exxel - baskytara
Sascha Onnen - klávesy
Michael Ehré - bicí

Rok vydání: 2023
Čas: 49:21
Label: Steamhammer
Země: mezinárodní
Žánr: hard rock/heavy metal/power metal

Diskografie:
2017 - The Unity
2018 - Rise
2020 - Pride
2023 - The Hellish Joyride

Související články

Foto: archiv kapely