Tuhle trutnovskou partu jsem zaznamenal už někdy v roce 2006, kdy jsem navštívil koncert v jejím domovském městě. Tehdy měla Exorcizphobia svůj set postavený na coverech, nicméně i tak bylo zřejmé, že mladičký frontman Tomáš Skořepa vládne nemalým talentem. To se potvrdilo během následujících let, kdy se kapela zařadila mezi přední a mimořádně respektované spolky domácí thrashmetalové scény. Její alba patří mezi největší události té které sezóny, a nejinak tomu bude i v případě novinky "Spiritual Exodus", jíž Skořepův gang zveřejnil 22. září.
Začne to být zřejmé několik sekund po spuštění nahrávky. V tu chvíli se rozezní ohromující zvuk, který na sebe strhne veškerou pozornost. Čím dál zajímavější producent Martin Hollandr se nechal (jistě i za souhlasného přikyvování zbytku kapely) inspirovat dílem "Master of Puppets", nebál se jít kousek za hranici běžného standardu a výsledkem je drtivý, příjemně přeprodukovaný sound. Ozvěny nejslavnějšího alba Metalliky se vynoří i v kompoziční struktuře nových skladeb Trutnováků, a to ve věřší míře než kdykoli předtím. Na tento "okoukaný" základ jsou pánové většinou schopni nanést vlastní skladatelské tvary a jemné stylové ornamenty.
Úvodní kousek "Initiation" nám až do půlky předhazuje instrumentální motivy, které připomenou vynikající "Intro" ze splitka, na němž se trutnovská parta podílela s domácími ikonami Lahar. Do hry přirozeně vstupují crossoverové vlivy, a když po dvou minutách začne znít Skořepův zpěv, zní to téměř rušivě. Zde už ale přicházejí na přetřes osobní preference. Mně osobně Tomášovy excentricky stylizované zpěvy nikdy příliš nevoněly, na druhou stranu jde o názor, který není dogmatický a dá se snadno změnit, zvlášť když kapelník přepne do jiné polohy...
Právě to se stane v příspěvku "Reflections". Agilní kytarová vyhrávka pozve na scénu melodické kompoziční malby, a ty zase vytvoří prostor pro čisté vokály, které danou šanci využívají beze zbytku. Autorské řešení pěveckých linek, přechodové fáze a celková konstrukce dané skladby zaslouží absolutorium. Moderní song s chytlavým hitovým potenciálem, tohle je cesta, která může v budoucnu znamenat východisko z těsných mantinelů klasického thrashe.
Nicméně v těch se východočeská čtveřice pohybuje velmi suverénně. Jeden řízný riffový motiv střídá druhý, vše je proloženo častými změnami temp a intenzivními či atmosférickými sólovými vstupy. Kousek "Through a Glass Darkly" osvěží další dávka melodických vokálů, tentokrát ve stylu grunge. Na závěr si kapela připravila ucházející instrumentálku "Tiwanaku", která je tematicky spojena s líbivým (jakkoli spíše powermetalovým) art-workem z dílny Itala Paola Girardiho. I to je důkazem, že při tvorbě nového alba kladli Trutnováci důraz na každý detail. Zároveň upozadili svá ega, zjednodušili komplexní profil skladeb a vytáhli nejlepší (dlouhohrající) zápis ve své dosavadní historii.
|
