Následovníky australských velikánů AC/DC bychom mohli za několik dekád jejich působení přehazovat vidlemi. Z mnohých se po letech staly vyhlášené a uznávané akvizice tvrdého rocku – vzpomeňme třeba Krokus, Airbourne nebo Rhino Bucket, se kterými dlouhé roky hrál bubeník „ejsíků“ Simon Wright. Podobnou roli ve Švédsku plní Bonafide, jejichž novinka nám neunikla. Další zástupy obdivovatelů AC/DC, kteří udržují v podvědomí fandů jejich nestárnoucí písničky najdete v každém státě, ti už se však soustředí na přehrávání více či méně povedených cover verzí. Švédská mutace, třeskutě vtipně pojmenovaná AB/CD (nepleťte si je s maďarskými, německými nebo košickými jmenovci) se od ostatních nohsledů „elektrikářů“ v něčem odlišuje. Krom přehrávání repertoárů svých miláčků skládají a vydávají v podobném duchu i vlastní repertoár. Za dobu čtyřicetileté (!) existence oblažili svět několika singly a třemi velkými alby.
V době vzniku debutu nevěděl přesně nikdo, jde li o žert či vážně míněný čin. Přesto byl za pár dnů vyprodán a to platí i o dalších dvou následovnících, jež byly vydány u mamutí firmy BMG. To už právníkům kapely AC/DC došla trpělivost a žalovali hudebníky za plagiátorství. Jak spor dopadl nevím, nicméně vzhledem k tomu, že se soubor AB/CD (co se týče nového materiálu) na celé čtvrtstoletí odmlčel, dá se výsledek tak nějak předpokládat. Přesto jsou desky velmi raritní a ceněné, mnoho fandů je přirovnává k originálu - ke vzteku druhého tábora, který na svých oficiálních fanouškovských stránkách pochvalné zmínky o nich pravidelně odmazává. Nicméně jak dokládá novinkové album „Back`n`Attack“, ledy se pravděpodobně hnuly. Již při pohledu na černý obal se signifikantním logem musí být každému jasné, že se jedná o jasně rozpoznatelný plagiát v duchu slavné „Back in Black“, i překlad názvu v sobě skrývá určitý poťouchlý dvojsmysl.
Songy (které dali dohromady lidi z Treat a Therion) obsahují z větší části známé riffy a pasáže recyklované z alb velikánů, občas se těch motivů v jedné písni protne dokonce několik. To platí i o refrénech, použité barvě jednotlivých nástrojů i o celkovém zvuku. Tady smíškům poněkud padá brada, sound je na stejně kvalitativní úrovni jako originál, kytarista Skintrade Stefan Bergström si dal ve studiu setsakra záležet. Produkci AB/CD lze jen velmi těžko nějak smyslupně hodnotit. Lze ji odsoudit jako sprostý plagiát, nebo se královsky bavit u řízné muziky a parodických veršovánek na párty, kde zoufalý fanda AC/DC neznalý produkce těchto parodiků, marně bude tápat při identifikaci písní svých oblíbenců. Někdo je může oslavovat jako nový hard rockový klenot, tak jako někteří recenzenti ve Skandinávii. Pokud jste po pár vyslechnutých ukázkách rychle připraveni k pohrdlivému odsudku, pozor, aby vás nepohltila chytře nastražená past.
Když totiž při podrobném rozboru jakékoliv písně zachytíte nějaké torzo notoricky známé pasáže, jako mávnutím kouzelného proutku se v ten okamžik volně proměňuje do jiné, takže i právníci z oddělení Australanů jen nechápavě kroutí hlavami. Takto zábavně kdysi míchala materiál Metallicy a Beatles kapela Beatallica. K výkonům jednotlivých muzikantů nelze říci nic hanlivého, klidně by mohli do kapely svých snů nastoupit na záskok. Největší slabina podobných tribute kapel – zpěvák, byla elegantně vyřešena, většinu songů prezentuje známý a excelentní Pontus Snibb z Bonafide, který chraplavějším a ostřejším výrazem připomíná Bona Scotta. Bluesově špinavou „Sharpshooter“ v jeho podání nelze nemilovat. Původní zpěvák Micke Hujanen se svými třemi příspěvky spíše blíží k projevu Briana Johnsona a exceluje třeba v „Caveman Brain“. Závěrečný song „21 Gun Salute“ pěje host z daleka - Iván Gac z chilského Brian Johnson revivalu, zaměřte se na text, který je umně složen z názvu písní australských elektrikářů.
Hodnocení tohoto poněkud schizofrenního parodického projektu s vtipnými texty a každým songem zakončeným výstřelem z děla (u toho posledního si to znásobte číslovkou 21) je na vás. Hudební výkony a zvuk je od vzorů z velké části nerozeznatelný a tak album „Back`n`Attack“ můžete brát jako hold k padesátiletému výročí AC/DC, nebo jen o deset let menšímu jubileu vzniku AB/CD.
|
