Stvořit heavymetalové album, které využívá mnohokrát obehrané vzorce a postupy, a přece jej máte chuť dobrovolně doposlouchat do konce, bez odbíhání k jiným činnostem, to je akt hodný mistrů. Řekové Diviner touto schopností vládnou, což dokázali na všech dosavadních albech, včetně nejnovějšího zápisu "Avaton". Oněch "zázračných" hudebních prvků, které k sobě přirozeně přitahují naši pozornost, je několik, jeden z nich ale přece jenom vystupuje nad ostatní a k úspěchu řecké kapely přispívá největším dílem...
Napsat o někom, že svým vokálním projevem připomíná metalového boha Dia, je odvážné tvrzení, které musí být zatraceně dobře podloženo. Borec jménem Yiannis Papanikolaou k tomu má ale velmi blízko. Jeho hlas je charismatický, tělnatý a barvitě skutečně evokuje zmíněného pěveckého mistra. Styčné body najdeme i na úrovni hudební, neboť jihoevropská pětice výrazně čerpá z klasického heavy metalu. Nezůstává ale jenom u suchého přepisu a do notových partitur vhazuje prvky poweru, thrashe a špetku moderny, ke které přispívá i výborný zvuk (opětovně se o něj postaral producent Fotis Benardo).
Řecká banda funguje jako dokonale sehraná jednotka. V hudbě cítíme sílu mazáků, kteří své řemeslo tvoří klidně, trpělivě a nemají potřebu za každou cenu ohromovat. Dobře vědí, že jádro úspěchu hnízdí v poctivém přístupu, v němž se autoři zároveň stávají největšími fanoušky své hudby. Tato kompoziční upřímnost se poté přirozeně přenáší na posluchače, kteří jsou lapeni od samotného začátku alba. Intenzita riffů se uvolňuje v melodických vokálních linkách, dominantně využitá střední tempa jsou v pravý moment přehozena do rychlejších otáček. Skladby "Mountains High" a "Cyberwar" do pochodových rytmů jakoby mimoděk vsadí velmi poslechové refrény. Ostřejší kytarový výraz spojený s rozmanitou tvůrčí strukturou nesou stopy "Dancing in the Fire" a "Nemecic", odlehčenou tvář nabídnou kusy "Waste No Time" a "Hope Will Rise", které evokují tvorbu řeckých Wardrum nebo Inner Wish, s nimiž Yiannis v roce 1995 začínal.
Samotnou kapitolu tvoří závěrečné kombo "Hall of the Brave" a "The Battle of Marathon". Osmiminutové songy jsou pokusem o změnu nálady alba a vnesení epiky à la Manowar nebo opět Dio (a našel by se i kousek Iron Maiden). Ani v této oblasti Řekové neselhávají a umně dotvářejí atmosférický profil alba. Diviner, to je metal na úrovni. Kdo zkusí, neprohloupí.
|
