Americká smečka Atrophy datuje svůj zrod k nejlepšímu období thrashmetalého věku. Tehdy stihla vydat dvě alba "Socialized Hate" a "Violent by Nature". V současné sestavě už ale figuruje pouze jediný pamětník tehdejších časů, zpěvák Brian Zimmerman. Kapela se dvakrát rozpadla, poprvé ji v roce 1993 smetla grungeová tsunami, o druhý zánik se před čtyřmi lety postaral covid. Až teprve předloňský restart byl úspěšný, jeho výsledkem je nová řadovka s titulem "Asylum", která vychází vychází po čtyřiatřicetileté studiové pauze.
S přihlédnutím ke stáří kapely lze smířlivěji vnímat skutečnost, že americká pětice ve své tvorbě hojně čerpá z klasické školy. Tuhle se vyloupne špetka Metalliky a Annihilator, jinde závan Testament nebo Megadeth. Poslech alba působí trochu jako průchod thrashmetalovým mauzoleem, což není nic proti ničemu. Důležitý je řemeslný fortel, který se v případě obnovených Atrophy projeví velmi brzy. Úvodní skladba "Punishment for All" vypustí kobercový nálet břitkých riffů, které se předhánějí ve své atraktivitě. Stejně je tomu v případě navazující dvojičky "High Anxiety" a "Seeds of Sorrow", jež strhnou především v nájezdových úsecích, a následně překvapí množstvím melodických vyhrávek. Těmi Amíci celkově nijak nešetří a díky tomu svoji hudbu povyšují nad běžný standard.
Jinak se úplně neumí vyhnout běžnějším postupům a autorskému splývání, které zejména v druhé polovině nahrávky způsobuje výpadky pozornosti, za což nese určitou vinu i nedůrazný zvukový mix. K opačnému efektu pomáhá nečekaně poklidný rámec songu "Close My Eyes" a kontrastně hromová vnitřní pasáž, nebo momenty, kdy kapelník Brian přepne do vyprávěcího stylu à la Dave Mustaine. Není pravděpodobné, že by Atrophy svým návratovým albem přepsali stávající thrashmetalové pořádky, jejich tvorba si ale své fanoušky najde, a lze předpokládat, že k těm starým (pokud nějací zbyli) přibude slušná řádka nových.
|
